Více světel!

Tento post začínám psát 6. září v 19:15, ve chvíli, kdy se slunce už zvolna kloní za obzor. Jeho téma je z pricnipu nudné: Každoroční krácení dnů a neschopnost některých cyklistů si toho všimnout a pochopit, že to znamená mít na svém kole fungující světla. Téma se opakuje každoročně, takže jsem tím už poněkud vyčerpán. V předchozích verzích tohoto článku jsem vystřídal jemné náznaky, nabídku sortimentu světel (návody), humor (cykloninjové) i výhružky (neosvětlené kolo hodím do Vltavy). Na rozdávání blikaček nemám dost zdrojů, na rozdávání pohlavků dost svalů. Co tedy s tím?

Patrně nezbývá než pokusit se o vyjádření myšlenky „pořiďte si světla“ pomocí co nejširšího spektra výrazových postupů. Třeba některá verze zaujme i ty, kdo sem obvykle nechodí…

Hrdinský epos

Hrdina on Béowulf, krajinu krátil
rozmachem mocným síly stehen svých.
Se zbraní, jež čarodějka nabídla mu,
říkajíc: pamatuj, za ten můj dar
zaplatíš možná cenu vysokou,
ledaže kahanem’s jej vybavil,
jež v království Lumenů dlí,
dobře tedy zvaž, jak s ním naložíš.

Béowulf nedbal rady dvojaké,
temnotou chvátal, spěchem smělým hnán.
Než zlovolná zem mu překážku vložila,
pod kola, jež točila se divoce.
Léčce by snad se světlem unikl,
leč bez vidu jen sám se zemí spojil
tvrdě kolena mocná. Již není jízdy jeho,
hrdina padl, leží v temnotách.

Pohádka

Maminka Karkulce říkala: až pojedeš v noci do lesa, vezmi si na kolo světla. Karkulka neposlechla, vyjela bez světel a vrazila do stromu, který neviděla. Když se uzdravila, říkala jí maminka znovu: vidíš, pořiď si světla nebo dopadneš ještě hůř. Karkulka neposlechla, vyjela znovu bez světel a srazil ji myslivec na motocyklu. Když se uzdravila, říkala jí maminka do třetice: Jestli si na to kolo nepořídíš pořádná světla, stane se ti ještě něco horšího. Karkulka, že ne. A tak, když jela do lesa potřetí a neměla s sebou světla, nemohla si v chaloupce v ložnici na babičku posvítit — a tak ji vlk sežral.

Gotický román (Miloš Urban)

V hlubinách města hledal jsem v tu chvíli mnohem víc než zapomnění na bezedné noci strávené v klubu se všemi těmi panáky, co jsem s nimi sdílel příslušnost ke zchudlé aristokracii. Krumpl, co jsem sedlal, mi prodal olezlý dědek v Židech, v domě, jenž zatím unikl asanaci, ačkoliv by si to nejspíš zasloužil víc než ostatní. Křižoval jsem bezcílně prohhnilým Josefovem v naději, že Gitu ještě spatřím, než jsem vjel na křižovatku, kterou jsem nepoznával. Plácek byl nevalně osvětlený plynovým kahanem, na jeho druhé straně jsem zahlédl nejasný stín. Muž, jak napovídala široká záda krytá svrchníkem a cylindr nasazený na nevysoké postavě, a který cosi kutil u nárožní zdi, mne určitě neviděl. Zato mne začalo zajímat, co tam vlastně dělá. V tu chvíli jsem byl docela rád, že jsem nezahodil další tucet krejcarů za lampu, kterou mi vetešník ke kolu nabízel, a kterou bych nyní musel pracně zhasínat. Posunul jsem se blíž, jak se ale vzápětí ukázalo, k vlastní škodě. Zpoza rohu, nejspíš odněkud od sv. Ducha, vyrazilo v tu chvíli spěchající čtyřspěží. Mít lampu, možná mě postřehnou, takhle se ale splašený kočár valil rovnu na mne. Nechal jsem bicykl bicyklem a v poslední chvíli uskočil. Kočár přelétl náměstíčko a zmizel. A když jsem se shýbal pro ubohé trosky kola, které tu asi nechám ležet, podíval jsem se směrem, kde stál neznámý muž: samozřejmě byl ten tam.

Gangsterka

Ze tmy se na něj vrhl šerý stín, téměř bezhlesně jej povalil. Zachřestilo železo a útočník jej přimáčkl k zemi. Stačil se jen opřít o studenou dlažbu, ale úderu se již uhnout nedokázal. Ostré železné zuby se do něj zaťaly a rvaly z něj šaty a maso. Pak útok ustal, tak rychle jako začal, a on zjistil, že leží na zemi pod těžkým, snad padesátikiolovým byciklem, postrádajícím povinné osvětlení. Útočník se svého činu evidentně zhrozil natolik, že prchl, ponechávajíce svou zbraň na místě.

Klasická detektivka (A. C. Doyle)

– „Ale jak jste, Holmesi, poznal, že vrah přijel na kole?“
– „Jak prosté, milý Watsone. Strážný neviděl žádné osvětlené vozidlo.“

Sci-fi (Josef Pecinovský)

Kapitán Twargh patřil k rase Morghů, vesmírných navigátorů. Morghové dokázali vnitřním zrakem spatřit každou kosmickou loď, která se k nim blížila, dokonce předvídat její kurs. Vesmírné srážky tak byly otázkou minulosti i v tak přecpaných kosmických přístavech, jako byla pozemská Praha. I když poslední přistání bylo dost náročné a Twargh si právě užíval zaslouženého volna při koštování pravého českého piva na nejhipsterštější třídě planety Země, novoměstské náplavce. I to bylo poměrně náročné, okusil už sedm druhů místních piv a pořád se ještě nemohl rozhodnout, u kterého zůstane. Učinil tedy několik kroků, aby si ulevil. Na rozdíl od lidí tak mohl učinit pomocí rektálního vývodu, spuštěného nenápadně do Vltavy. Skončil zdravotní úkon a hodlal se navrátit ke stolku zahradní pivnice. V tu chvíli jej hrozivý náraz srazil přes navigaci. Twargh se pokusil volat o pomoc, ale marně, smrt byla nevyhnutelná. Osudným se mu staly dvě věci: Za prvé Morghové neumějí plavat, a za druhé, ani nejlepší z této rasy nejsou schopni detekovat přijíždějící neosvětlené cyklisty.

Epigram (Karel Havlíček Borovský)

Neber Janku kolo bez lamp,
mnohý případ známe,
že tě řidič neuvidí
a nohy ti zláme

Haiku

Přichází soumrak;
neviděn či neslyšen,
jezdec na kole.

Memegenerátor

Některým to asi nejde říct jinak (Adriana Krnáčová)

„Debile, pořiď si blikačky!“

Tak je to už opravdu, ale opravdu všem jasné?