Čertovo klouzadlo a zákonná norma

Neradujte se. Nejedná se o pokračování knižní série Harryho Pottera, tentokrát z prvního ročníku Právnické fakulty čar a kouzel. Čertovo klouzadlo je doslovný překlad mexického výrazu pro koloběžku patín de diablo a odráží nejen ďábelskou rychlost, mrštnost a flexibilitu tohoto neortodoxního dopravního prostředku, ale také fakt, že co se právního zakotvení týče, čert aby se v tom vyznal – u nás i v zahraničí.

Baron Charles von Drais patented the hobby or dandy horse in France in 1818. The hobby horse was a forerunner of the bicycle and was introduced into England in 1818 by coachmaker Denis Johnson, who took out the British patent.

Jeden z prvních modelů koloběžky. Vyrobeno kolem roku 1818 Denisem Johnsonem. Zdroj: Wikimedia

Jazykové okénko

Než se pustím do zákonů, dovolím si s vděkem vzpomenout na obrozence, kteří „hejbadlo“ kombinující použití kola s chůzí nazvali jednotným pojmem koloběžka a ušetřili nás tím potíží, které mají v cizině. Francouzština z toho vychází ještě dobře, pro koloběžku má pouze dva názvy – patinette nebo trottinette. Španělština používá výraz  patín (což může znamenat i brusli), monopatín (může být i skateboard), patinete (může být i smart balance wheel) nebo mexické patín de diablo. V němčině se koloběžce říká der Roller, což ale může označovat i skútr nebo moped. Z toho důvodu se používají ještě další výrazy, a sice der Trittroller nebo der Trettroller pro velké sportovní koloběžky a der Micro-scooter pro skládací nebo dětské koloběžky. A angličtina má pro koloběžku výrazy kick bike, kick scooter, push scooter nebo jenom scooter, přičemž poslední výraz označuje opět i mopedy a skútry.

Koloběžka v mezích zákona

Koloběžka je v českém legislativním řádu zakotvena asi tak, jako by v něm bylo zakotveno létací koště (pro zarputilé cyklisty a skauty létací kolo), kdyby si ho někdo nechal patentovat a kdyby se rozšířilo mezi veřejnost. Do Zákona o civilním letectví by se pouze přilepila jedna věta o tom, že létací koště považuje pro potřeby zákona za ultralehký kluzák, a víc by se to neřešilo. Uživatelé koštěte by si pak více či méně lámali hlavu, jak sjednotit efektivní použití tak specifického dopravního prostředku s pravidly pro kluzák.

Zákon o provozu na pozemních komunikacích 361/200, § 57 (2) udává:

Na pozemní komunikaci se na jízdním kole jezdí při pravém okraji vozovky; nejsou-li tím ohrožováni ani omezováni chodci, smí se jet po pravé krajnici. Jízdním kolem se z hlediska provozu na pozemních komunikacích rozumí i koloběžka.

Dobře, koloběžka je tudíž kolo… v tom samém paragrafu (7) se uvádí, že:

Vyhrazený jízdní pruh pro cyklisty nebo stezku pro cyklisty může užít i osoba pohybující se na lyžích nebo kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení. […]

Koloběžka se tedy řadí automaticky mezi kola, a proto se v § 57 (7) nezmiňuje. Nebo snad může spadat mezi zmiňované „obdobné sportovní vybavení“? Tato otázka není banální, protože v zákoně 361/200 §2 (j) se stejná kombinace dopravních prostředků objevuje ještě jednou, a to v definici chodce:

[…] chodec je i osoba, která tlačí nebo táhne sáňky, dětský kočárek, vozík pro invalidy nebo ruční vozík o celkové šířce nepřevyšující 600 mm, pohybuje se na lyžích, kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení anebo pomocí ručního nebo motorového vozíku pro invalidy, vede jízdní kolo, motocykl o objemu válců do 50 cm3, psa a podobně […]

Pokud by se koloběžka řadila mezi „obdobné sportovní vybavení“, bylo by možné ji dle potřeby definovat jako kolo i chodce. Chápu, z legislativního hlediska by vzniklo lehké chaotično, z mého praktického pohledu by se však jednalo o zakotvení téměř ideální.

800px-Tretroller_auf_Helgoland

Zdroj: Wikimedia

Pokud je koloběžka z pohledu zákona jízdním kolem, měla by tomu odpovídat i její povinná výbava, tj.

  • dvě na sobě nezávislé účinné brzdy s odstupňovatelným ovládáním brzdného účinku;
  • zadní odrazka červené barvy;
  • přední odrazka bílé barvy;
  • odrazky oranžové barvy na obou stranách šlapátek :), které mohou být nahrazeny světlo odrážejícími materiály na obuvi nebo v jejich blízkosti (moje koloběžka má např. světlo odrážející materiály na stupátku);
  • na paprscích předního a zadního kola nejméně jedna boční odrazka oranžové barvy na každé straně kola;
  • křídlové, rychloupínací nebo uzavřené matice nábojů kol;
  • obalené nebo jinak ošetřené hrany na zakončení ovládacích páček, držáků, konce řídítek atd.

(Povinná výbava kola v přesném znění např. zde)

Pokud chcete s koloběžkou vyjet i za snížené viditelnosti, budete navíc potřebovat bílé světlo vepředu a červené vzadu.

Výrobci velkých sportovních koloběžek se zákonem většinou počítají. Třeba ta moje měla až na odrazky v paprscích kol kompletní vybavení už při koupi. Což o to, na velkou koloběžku se toho vleze hodně. Problém nastává u malých, skládacích koloběžek. Vyřešit to jde různými odrazkovými samolepkami, které jsou k sehnání v cykloobchodech, jenže i ty mají minimální stanovenou velikost.

Druhým řešením je „degradovat“ malou koloběžku na „obdobné sportovní vybavení“ podle zákona 361/200 §2 (j) a zacházet s ní, jako by to byl chodec nebo kolečkové brusle. To s sebou ovšem nese i povinnost přizpůsobit rychlost provozu na chodníku a zákaz jízdy na vozovce, pokud na ní není cyklopruh. Na rozdíl od zahraničí u nás můžou kolečkové brusle a „obdobné sportovní vybavení“ jak na cyklostezku, tak do cyklopruhu.

Koloběžka vs. brusle

Ten, kdo vymyslel, že koloběžka je kolo (a patří na silnici), zatímco kolečkové brusle chodec (a patří na chodník), zákonitě nestál ani na jednom.

Koloběžka je skvělým dopravním prostředkem do města hned z několika důvodů – je malá, mrštná, dá se bez problémů vynést do schodů nebo svézt v MHD a především je výborně ovladatelná. V případě nouze zastavíte na metru tím, že seskočíte a strhnete ji na sebe. Pokud se vám rozjede, přibrzdíte ji. Z pomalé jízdy se dá plynule přejít do chůze a koloběžku vést. Rychlostí (především pokud se jedná o menší typ) je srovnatelná s kolečkovými bruslemi. Ty jsou na rozdíl od koloběžky vše, jen ne snadno ovladatelné. Pro většinu smrtelníků je jakékoliv efektivní brzdění science-fiction a v krizových chvílích skáčou do trávy, padají na zem, chytají se zábradlí, objímají stromy nebo jen zavřou oči a doufají, že to nějak dopadne. (Vyzkoušela jsem všechny zmíněné metody.)

Jezdívala jsem do práce na koloběžce přes Vinohradskou a Václavák. Z představy, že bych měla cestu absolvovat na kolečkových bruslích, mě polévá studený pot. Někde za Flórou bych chytla rychlost, u Jiřího z Poděbrad by si brusle už dávno dělaly, co by chtěly, od městského soudu až po Český rozhlas by se linul zápach ohořelé gumy z koleček a můj vyděšený křik, napříč magistrálou bych proletěla rychleji než povolených 50 km/h a pokud by se mi podařilo trefit ulici Na Můstku, seškrábli by mě dole na Melantrichově z čísla popisného 15. A podobně rychlý dopravní prostředek se řadí mezi chodce, je-li špatně ovladatelný, nebo mezi kola, lze-li ovládat dobře. Jestli je za tím nějaká logika, tak snad jenom ta, že chodci dokážou uskočit svižněji než auta a rovněž starost o zdraví bruslaře.

Koloběžka vs. kolo

Pokud by bylo nutně potřeba vměstnat koloběžku do škatulky „kolo“ nebo „chodec“, tak bude volba kola menším zlem. Obecně však platí následující: všude tam, kde je kvůli provozu nepříjemné používat kolo, bude použití koloběžky ještě výrazně nepříjemnější, a to ze tří důvodů:

1) koloběžka je pomalejší než kolo,

2) je méně viditelná

3) a taky se na ní hůře ukazuje směr. (Dobře, možná bod č. 3 někdo zvládá. Ale pro mě je situace, kdy mám stát na jedné noze a druhou se odrážet a ještě máchat rukou vpravo nebo vlevo akrobatické číslo hodné cirkusového vystoupení.)

Nedostatek rychlosti je znát hlavně na křižovatkách, kde se startuje na semaforu z prostoru pro cyklisty. Zejména u dlouhých křižovatek se stává, že jsou všechna kola již někde v dáli a za nimi se vleče koloběžkář, který má z usilovného odrážení se křeč v noze a hrůzu z kolony aut za zády.

Blízkost země dělá z koloběžky výborně ovladatelné vozidlo, druhou stranou mince je ovšem špatná viditelnost mezi auty. V nejnižším bodě odrazu bývá koloběžkář níže než chodec. Málokoho by napadlo jít si zaběhat po silnici za plného provozu. Pokud se budete tvářit, že je koloběžka kolo, nic jiného vám nezbude. V jakémkoliv hustém provozu bez cyklopruhu – když se dostanete mezi jedoucí a stojící auta, když vás někdo předjíždí, když jedete rovně a vedle vás se řadí auta do odbočovacího pruhu vpravo – se cítíte na koloběžce nekomfortně protože víte, jak jste snadno přehlédnutelní.

Přiznávám, že v takových chvílích přejíždím na chodník. Koloběžku buď vedu, nebo na ní pomalu jedu, pokud je chodník skoro prázdný, a vím, že nikoho z chodců neohrozím ani neomezím. Paradoxní je, že s kolečkovými bruslemi na chodník můžu, i když tím v mém případě prudce vzroste pravděpodobnost, že napáchám škody na zdraví a majetku.

Pravidla v zahraničí 

Dobře, český zákon koloběžky přehlíží. Někde v Evropě se jimi ale musí zabývat podrobněji. Vyplula jsem proto z českých vod a vydala se pátrat po dokonalé zákonné normě. Prošla jsem předpisy v Británii, Německu, Rakousku, Francii a Španělsku; informace jsem čerpala ze znění zákonů, odborných článků, oficiálních vládních a ministerských portálů, rad na různých fórech a v případě Německa také z judikátu. V závěru mi nezbylo než uznat, že na tu bídu jsme na tom ještě docela dobře.

Velká Británie

Největší anarchie vládne ve Velké Británii. Zákon o silničním provozu Highway Act 1980 koloběžku klasifikuje jako vozidlo skupiny VI, neboť se jedná o nemotorové vozidlo, které není ani kolem, ani kočárkem. Dále se jí nezabývá. Zmínku o koloběžce se mi podařilo dohledat v dalších dvou zákonech. První pojednává o zdanění dopravních prostředků, druhý klasifikuje hračky pro export a import. Obchod je obchod, v tom prostě musí být pořádek.

Různé články a rady se následně shodují, že koloběžky spadají do šedé zóny zákona a je „pravděpodobně ilegální používat koloběžku na silnici i na chodníku“. Obecně se doporučuje informovat se o místních předpisech, které mohou jízdu na koloběžce nějak upravovat, nepřekážet chodcům a dávat pozor, ať na tom něco nezpůsobíte.

Jezdit v Británii na koloběžce je tak trochu jako honit se po domě se zavázanýma očima. Může to být super zábava, dokud se nepřerazíte o židli. Pokud se s koloběžkou dostanete do dopravní nehody, jste zákonem chráněni asi tak, jako kdybyste se na létajícím koštěti srazili s airbusem. Bez ohledu na to, kdo letěl jako „čuně“, nemáte dle zákona s koštětem ve vzduchu co dělat.

Německo, Francie a Španělsko

V Německu, Francii a Španělsku není koloběžka dopravní prostředek, nýbrž hračka nebo sportovní vybavení, a proto se řadí mezi chodce. S koloběžkou můžete řádit na chodníku nebo v pěších zónách, nesmíte s ní však na vozovku, do cyklopruhu ani na cyklostezku. Ve Španělsku ještě dodávají, že se na chodníku musíte pohybovat „krokem chodce“. Jestli to znamená, že nesmíte omezovat chodce a musíte se přizpůsobit jejich rychlosti nebo nemůžete na chodníku zrychlit ani ve chvíli, kdy je prázdný, to nevím.

Pokud definujete koloběžku jako chodce, znamená to, že nesmí do cyklopruhu ani na cyklostezku (pokud není kombinovaná se stezkou pro pěší). Může tak vzniknout paradoxní situace, kdy se povlečete po přelidněném chodníku, zatímco vedle vás bude cyklostezka, cyklopruh nebo málo frekventovaná vozovka. Koloběžka může na silnice pouze ve chvílích, kdy není k dispozici chodník, a tudíž by se i chodci pohybovali po krajnici.

1024px-Lismonde_dessinant_l'église_de_Diest,_1936

Autor: Léon van Dievoet, Wikimedia

Rakousko 

Nejpodrobněji se koloběžkami zabývá rakouská právní norma, která dokonce rozlišuje mezi velkými sportovními koloběžkami, pro které platí pravidla jako pro kola a musí mít i stejnou povinnou výbavu a malými (dětskými, skládacími) koloběžkami, které se spolu s tříkolkami a odrážedly řadí mezi hračky. Rozlišovacím znakem je vedle velikosti také to, zda jsou kola plněná vzduchem.

Malé koloběžky jsou považovány za chodce a můžou proto pouze na chodník, na pěší nebo obytnou zónu a na přechod pro chodce. Všude tam se musí chovat takovým způsobem, aby neohrozily chodce nebo ostatní dopravní prostředky. V případě přechodů zákon výslovně stanovuje, že osoba na koloběžce musí dát pozor, aby náhle nevjela pod auto.

Velké koloběžky spadají pod definici kola a platí pro ně všechna pravidla jako pro bicykl, tj. nesmí na chodník nebo do pěších zón, avšak můžou na vozovku, do cyklopruhu nebo na cyklostezku.

Teorie vs. praxe

Situaci koloběžek by v Praze vyřešila síť cyklostezek a cyklopruhů, která by nabídla alternativu tam, kde je nezbytné volit mezi frekventovaným tahem a chodníkem. Bohužel je to stále hudba budoucnosti.

Striktně vzato, podle zákona na chodník nebo do pěší zóny s koloběžkou většinou nesmíte. V praxi se ukazuje, že jsou koloběžky na chodníku více tolerované než kola, a to především ve chvíli, kdy se jedná o malou koloběžku, chybí cyklostezka nebo cyklopruh, chodník je poloprázdný a provoz na silnici hustý. Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že se v těchto případech řídí spíše zdravým rozumem než literou zákona i policie a na frekventovaných tazích je raději, když je koloběžka bezpečně a ilegálně na chodníku, než když koloběžkář zcela legálně riskuje mezi auty.

Ze strany koloběžkařů by bylo dobré této situace nezneužívat, brát chodník jako nouzové řešení a hlavně – chovat se na něm ohleduplně. Chodce nejen neohrozit, ale také žádným způsobem neomezovat, v případě hustého provozu koloběžku vést a rovněž dávat zvýšený pozor na děti a na psy.

Setkání chodce s koloběžkou může být i příjemný zážitek. Jednou jsem zastavila ve zúženém místě, abych pustila postarší dámu. Protože šla o holi,  z koloběžky jsem radši slezla. Chtěla jsem, aby věděla, že nespěchám a že nemusí mít strach, že bych do ní najela nebo kolem ní prosvištěla. Dáma se zastavila a povídá: „To máte ale pěkný stroj. Kdyby mi bylo o deset let míň, taky si něco takového pořídím.“ Pokud byste potkali v Praze devadesátiletou stařenku na koloběžce, tak to ještě přehodnotila.

491px-Bundesarchiv_Bild_183-81440-0002,_Berlin,_Weißer_See,_Kinder_mit_Tretroller

Zdroj: Bundesarchiv Bild

Pozn: Článek má čistě informativní charakter. Pokud se dostanete na koloběžce do průšvihu, nemá cenu se jím ohánět. Autorka článku není právnička a nepůjde vás vysekat z potíží. :) Děkuji za pochopení. 

Zdroje:

Líbil se Vám článek?

Podpořte další rozvoj nezávislého online magazínu o cyklistické dopravě. Pomůžete nám udržet kvalitu obsahu s minimem reklamy.
nebo
Podpořit

Komentáře - uzamčeny

  1. Na cyklopruhu jsem v životě neviděl žádného bruslaře. Na magistrále není zakázán vjezdu kol. V zákonech je koloběžka chápána jako kolo => kdyby si koloběžkář chtěl zkrátit cestu např z Vyšehradu na Václavák. mohl by. Otrlí cyklisté, kteří jedou po magistále existují, kolik by jich tam vjelo, kdyby museli vyměnit přibližovadlo? :-)

  2. No vidíte, a zrovna v sobotu jsem se na Velké jarní cyklojízdě na koloběžce po magistrále projela :). (Mimo cyklojízdu bych tam samozřejmě nestrčila nos.)

  3. Na těch bruslařích mě fascinuje, že správně mají po silnici jezdit vlevo, když jsou chápáni jako chodci (další důvod proč se nesnažit koloběžku považovat za chodce). Myslím, že bruslař jedoucí na silnici vlevo by neměl moc dlouhou životnost.

  4. Dneska ráno jsem vyytroubil mladý pár na kolobrndách v Údolní ulici v Praze. Štrádovali si to pěkně z kopečka prostředkem silnice. Při předjíždění jsem zaslechl běžný pozdrav vašeho kmene „Debile..!“ Kvůli ucpané Modřanské mě dole dojeli a tak jsme zabředli do diskuze. Z ní vyplynula moje neznalost zákona o tom, že koloběžka vůbec může na silnici. Přiznám se totiž, že když jsem je na té silnici viděl tak jsem si myslel, že se snad zbláznili. I když ono občas vídám i skejťáky na Plzeňské takže bych měl být v klidu.

    Každopádně jsem si novelizace přečetl a OK jsem teď chytřejší. Vím, že neznalost zákona neomlouvá, ale z autoškoly jsem vylezl před víc jak deseti lety a aktivně se asi jako každý o žádné novelizace nezajímám.

    Na moji výtku, že jede prostředkem mladík reagoval, že všude píšou, že je to bezpečnější a že mám jet správně za ním. Je tedy zřejmé, že se znalostí zákona jsme na tom byli podobně. Dokonce prý je Údolní cykllostezka. To zda jeho koloběžka měla povinnou výbavu nevím. Přilbu neměl, ale jestli mu bylo nebo nebylo 18 taky nevím.

    Jinak tohle píšu jako ukázku jak to chodí v reálu a informovanost je asi malá. Mě k vyhledání informací vedla až tahle zkušenost.

  5. Jirka: Asi se muselo jednat o sousední kmen. Osobně jsem „De**le!“ ještě žádného řidiče nezdravila (ani ty, kteří by si to prokazatelně zasloužili). ;)
    Údolní u cyklostezkou není a ani po ní žádná cyklotrasa nevede (viz. mapa Prahou na kole: http://mapa.prahounakole.cz/#)
    O tom, že by se na koloběžce mělo jezdit vprostřed silnice a nepouštět auta před sebe, slyším poprvé. Když už musím z cyklostezky na silnici, snažím se na ní chovat tak, jako bych se chovala na kole – tj. jet tak, abych byla vidět, ale zároveň nezavazet a v případě potřeby uhnout.
    Bohužel, stejně jako existují bezohlední řidiči, jsou i bezohlední cyklisti/koloběžkáři. Je to škoda, protože by pro obě strany bylo přínosnější vytvářet atmosféru „kola a auta“ než „kola vs. auta“.

  6. No upřímně rád vidím, že má někdo snahu vytvářet atmosféru „kola a auta“ než „kola vs. auta“. Dialog je základ. Několikrát do týdne ale bohužel potkávám cyklisty, kterým dopravní předpisy nic neříkají.

    Ono by stačilo si uvědomit, že stejně jako každý cyklista není blb tak to samé platí i o řidičích. Jsme prostě lidi. Já mám třeba z cyklistů strach. Dost se bojim, že někoho sejmu. Například přechody pro chodce, kde nikdo z kola nesleze a přejíždí je běžně. Vůbec jim nedochází, že je za tu vteřinu co jsou na druhý straně v protisměru nejde stihnou vidět. Nebo „obloučková“ jízda u krajnice, kdy sice jede u kraje, ale každý druhý šlápnutí do pedálů znamená najet dvacet čísel do vozovky atp…

    Já osobně bych se tedy do města na kole nevydal. Za ten risk mi to nestojí. Ale bych bych rád, kdyby přepisy dodržovali obě strany.

  7. Jirka: Když jsi začal tím troubením, možná by sis z autoškoly mohl pamatovat, že výstražné zvukové znamení se v obci smí používat jen pro odvrácení hrozícího nebezpečí. Možná by sis tu znalost zákona měl zopakovat, jinak tě takhle budou oslovovat často (a asi oprávněně).

    Nejradši bych jezdil po Praze na elektro-longboardu, ale na rozpadajících se površích a kostkách s 5 cm mezerama by to nebylo nic moc https://youtu.be/lRcGZTffwNA
    Elektrokoloběžku bych někdy zkusil.

  8. „Pokud by se koloběžka řadila mezi „obdobné sportovní vybavení“, bylo by možné ji dle potřeby definovat jako kolo i chodce. Chápu, z legislativního hlediska by vzniklo lehké chaotično, z mého praktického pohledu by se však jednalo o zakotvení téměř ideální.“

    Domýšlejte své závěry do důsledků.
    Můžete-li vy definovat koloběžku tak, jak se Vám zrovna hodí může to provést i někdo jiný. A důsledky by sa pak snadno mohly obrátit proti Vám.

  9. Odvrácení hrozícího nebezpečí je přesně ta situace ke které došlo. Pokud jedu na komunikaci 50km/h a při výjezdu ze zatáčky mám před sebou cca 30-50m dva lidi na koloběžce pohybující se cca 30km/h uprostřed silnice, tak to považuju za ohrožení. Mohl jsem buď prudce brzdit a nebo je předjet.

    A jinak, ten lehký závan agresvivního postoje v tvém příspěvku mě jen ujišťuje, že můj názor na váš kmen je bohužel správný. Ćest vyjímkám (Miloslava Erika Veselá)

  10. Koloběžka je jízdní kolo.

    Tolik plyne z citované pasáže zákona.

    Nevím o tom, že by se někde pravilo, že koloběžka je jen a pouze jízdní kolo. Tudíž mi připadá, že by se skutečně dala zařadit i mezi obdobné sportovní vybavení.

  11. Jirka: 20cm obloučkování cyklisty bys podle mě při předjíždění měl zvládnout, doufám, že mu necháváš víc místa, než 20 cm… Na druhou stranu to nasvědčuje, že ten cyklista asi kolo moc dobře neovládá, a i když ho budu předjíždět na kole, tak si musím dávat sakra pozor.

    > Já osobně bych se tedy do města na kole nevydal. Za ten risk mi to nestojí.

    Podle mě většinu rizik na kole lze eliminovat stylem jízdy.

    > Pokud jedu na komunikaci 50km/h a při výjezdu ze zatáčky mám před sebou cca 30-50m dva lidi na koloběžce pohybující se cca 30km/h uprostřed silnice, tak to považuju za ohrožení.

    Ta ulice je dost úzká, je tam most a přejezd, takže tam můžeš úplně v pohodě potkat i stojící překážku (vyhýbající se dodávky, fronta aut před přejezdem…). Když považuješ za ohrožení něco, co se pohybuje tvým směrem polovinou tvé rychlosti, tak bys do statické překážky (kde budeš mít na reakci jen polovinu času/dráhy) naboural?

    vlákno: No, na tom longboardu párkrát dost nečekaně zakličkuje přes celý pruh, to by v hustším provozu asi moc nešlo… Těžko říct, jestli je to vlastnost zařízení, nebo je to obsluhou (na longboardu jsem stál jednou).

    Zacyklení: > Nevím o tom, že by se někde pravilo, že koloběžka je jen a pouze jízdní kolo.

    Taky tam nikde není, že kolo je jen kolo… třeba je to taky obdobné sportovní vybavení!

    Drobné problémy nastanou, když ti pak zákon přikáže dvě protichůdné věci, například že musíš a současně nesmíš použít stezku pro chodce ;)

  12. Jenda: no možná to (pro mě) nebylo zas takové ohrožení, ale omezení určitě. A co si pamatuju tak obecně platí pravidlo, že „vozidlo“ nesmí jiného účastníka ohrozit ani omezit.

    Hele nechci se hádat. Prostě mě tam ti dva překvapili a úplně bezpečná situace to nebyla. Výsledek je ale podle mě pozitivní. Našel jsem si jak to je a příště už budu prudit jako poučená osoba. Takže sportu zdar ať to v tom provozu všicni přežijem.

  13. Jirka: K ohrožení tam dojít mohlo, ale podle co tu píšeš akorát tvojí vinou. Rychlost a styl jízdy musíš přizpůsobit konkrétním podmínkám, mj. rozhledovým poměrům. Musíš jet takovou rychlostí, abys dokázal bezpečně zastavit na vzdálenost, na kterou vidíš. To ovšem klaksonem moc neovlivníš. Ostatní ti napsal Jenda.
    A k objíždění cyklistů, pokud jim dáváš dostatečný odstup, cca 1,5 metru, tak nějakých 20 cm nemusíš vůbec řešit. Krajnice bývají rozbité, takže musíš počítat s tím, že cyklista se může třeba náhle vyhýbat výmolu.

    Jenda: To je obsluhou, ve skutečnosti se s tím dá manévrovat a „filtrovat“ dopravu velmi přesně. Na netu je hafo videí, jak se na tom prohánějí po New Yorku.

  14. No řekl bych, že ta pasáž o tom, že je koloběžka kolem je dost jasně deklarativní.

    Pasáž o obdobném sportovním vybavení chápu tak, že to asi ne vždy je úplně ideální a nějaká obdoba lepšího dělení ála Rakousko by asi nebyla na škodu.

  15. Jenda: Osobně se domnívám, že ti „vás omezující“ koloběžkáři jeli tak rychle jak jen mohli (nešlo o bezdůvodně pomalou jízdu), takže vás skutečně neomezovali. Jen jste musel přizpůsobit rychlost vaší jízdy rychlosti vozidla jedoucího před vámi. Vzdálenost koloběžkárů od kraje nelze takto hodnotit – ale asi by jste na jejich místě na koloběžce uviděl sám, v jaké vzdálenosti od kraje či parkujících aut se Vám zdá v jejich situaci bezpečné jet. Když mě občas např. na ulici K Barrandovu nenadále protroubí některé ze stovek aut, která mě tam předjíždí, tak se také vždy jen zbytečně leknu. Bezpečnosti jízdy to rozhodně nepřispěje a žádné riziko se tím neodvátí. On cyklista či koloběžkář toho ve zbytku těch pár vteřin než ho troubící auto předjede už moc udělat nestihne. Tedy pokud se nelekne tak, že se nevyseká… Troubit na cyklistu má dle mého názoru smysl jen tehdy, když např. cyklista při odbočování či křižování ulice přehlédne jedoucí vozidlo a už by jste s tím nic jiného udělat nestihl, nebo vás skutečně obdobným případem ohrozí…

  16. pozn. každý, kdo chce jezdit nebo i chodit musí téměř neustále na něco reagovat, s něčím „omezujícím“ se vyrovnávat. Klaksonem ale zcela výjimečně. Přijmout a priori zcestnou myšlenku, že koloběžka, nebo kolo, nebo skejťák, nebo chodec, do města nepatří, je zbytečné.
    (Jirka se zřejmě teprve učí jezdit – 10 let – a novely zákonů si teprve nastuduje)

Další z rubriky

Na kole vedle sebe 5

Jízda na kole ve dvou vedle sebe. Pro některé u nás důvod k nenávisti vůči..více

Práva a povinnosti chodců a cyklistů na přechodech a přejezdech 21

Nedávno se rozhořelo další kolo debaty o právech a povinnostech chodců na přechodech a cyklistů..více

Cyklistická klasifikace pražské dlažby 13

Pro odborný seminář zabývající se povrchy v pražské památkové rezervaci jsem byl požádán o příspěvek..více

Zenklova podrobně: dá se vyjet, ale páteřka to není 6

Zenklova ulice je v generelu uvedena jako koridor páteřní cyklotrasy A42. Letos probíhala rekonstrukce tramvajové..více

Muzejní oáza 12

Jednou z doprovodných akcí ke stoletému výročí Československa bylo i otevření zrekonstruovaného prostoru mezi starou..více

Cyklotrasy na Albertově: neúspěch koordinace IPRu 10

Rekonstrukce tramvajové trati v Nuselském údolí byla příležitostí k rozsáhlé přestavbě uličního profilu. Jednalo se..více

Podpořte nás

Podpořte další rozvoj nezávislého online magazínu o cyklistické dopravě. Pomůžete nám udržet kvalitu obsahu s minimem reklamy.
nebo
Daruj
FacebookInstagramTwitterYouTube

Anketa

Jaký je nejčastější typ dlažby na vašich cestách po Praze?

Výsledky →

Nahrávání ... Nahrávání ...
Archív anket →

Poslední komentáře

  • Pavel Mašek: Muzejní oáza

    Zatím jsem se v prostoru mezi novou a starou budovou NM pohyboval pěšmo a pro pěšího je to určitě plus.…

  • Pavel Mašek: Zenklova podrobně: dá se vyjet, ale páteřka to není

    Když jsem tam projížděl poprvé, jel jsem z kopce, tak jsem měl smůlu, že za deště. Pěkně mi to klouzalo,…

  • Pavel Mašek: Na kole vedle sebe

    Já celý život podporuji jízdu dvou cyklistů vedle sebe, jsou i silnice dostatečně široké, kde můžou jet vedle sebe tři…

webdesign by 2046
↑ nahoru