Torontem na bicyklu

V posledním příspěvku prázdninových cestovatelských zápisků se podíváme do kanadského Toronta. Jedná se o nejlidnatější kanadské město s dvěma a půl miliony obyvatel. Město jsem na kole projezdil, ale mnohem méně než Montréal, hodně informací tak čerpán především ze setkání s lidmi ze Cycle Toronto a s Yvonne Bambrick, tedy od tamních cykloaktivistů.

Cykloobousměrka

Slavný torontský cyklostojan. Téměř ikonický.

Toronto rozhodně není tak cyklisticky rozvinuté jako Montréal. Podle tamní cyklistické komunity se reálná podpora cyklodopravy rozjíždí až v posledních letech. Teprve nyní se daří realizovat projekty, o kterých se mluví jako o potřebných klidně již od osmdesátých a devadesátých let. V mnoha věcech mi tak jízda Torontem připomínala Prahu. Cyklostezky a cyklopruhy sice už tvoří jakousi základní síť, ale ta není příliš hustá. Cyklistů je tu ale zvláště v centru skutečně nezanedbatelné množství: na úrovni celého města se prý pohybuje modal share cyklo kolem 1-3 %, v centrální části to ale v létě může být 5-10 %. Montréal to ale samozřejmě není.

Bicyklů potkáme v centru skutečně hodně.

Hustota sítě stezek a pruhů by velmi připomínala Prahu, pokud by se v Praze existující pruhy propojily do souvislé sítě a nemizely by co pár desítek metrů. Na rušné ulice s pouhopouhým piktokoridorem ale v Torontu narazíme také. Rozdíl je v tom, že když se již v Torontu nasadí určitá kvalita opatření (např. cyklopruh, nebo i ten laciný piktokoridor), tak je stálá a daří se ji udržet po delší dobu, nemizí co pár desítek metrů. Zásadní rozdíl oproti Praze vidím v tom, že se v Torontu budují běžněji než v Praze souvislá cyklistická spojení z bodu A do bodu B (třeba celá konkrétní ulice se souvislými cyklopruhy), tedy nikoliv pouze jako doplněk, když se zrovna cyklopruh někam bez námahy vejde.

Samozřejmě velkým přirozeným rozdílem oproti Praze je vybudování města v čtvercové síti: kolegové ze Cycle Toronto se nad plánem Prahy dost vyděsili.

Cyklopruhy na Bloor Street: jeden z posledních velkých úspěchů tamní cyklokomunity.

Řešení křižovatky skoro jako V Olšinách. Ale má to tu i negativa: cyklopruhy jsou tu kritizovány za malou šířku, která neumožňuje bezpečné předjíždění cyklistů navzájem.

Lépe než v Montréalu: cyklisté nalevo od odbočujících aut.

Nesrovnávejme ale jen s Prahou, nýbrž hlavně s bližším Montréalem. Montréal má sice mnohem hustší síť stezek a pruhů, zároveň ale nově budované stezky v Toronto dosahují v mnohém vyšších standardů. Dalo by se říci, že pokud se Montréal nepřizpůsobí aktuálním trendům, tak by za pár (desítek) let mohl být z kanadského cyklistického trůnu sesazen. Tedy pokud úsilí Toronta nepoleví (spíše naopak zesílí).

A Toronto se snaží. Další nová infrastruktura, která vás navede doleva od odbočujících aut…

…Je třeba to vyhodnotit a zeptat se veřejnosti, co si myslí.

Co se také dle vyjádření Yvonne Bambrick daří ve městě lépe než v Montréalu, je zimní údržba. Prý již je zajištěna základní údržba některých cyklostezek a pruhů. Občas jsou sice problémy s koordinací a právě protaženou stezku zavalí druhý pluh protahující chodník, ale to se snad časem vyladí.

Tady zimní údržba funguje.

I když zrovna tady se to uklízí i autům. Takový klasický piktokoridor.

V Torontu mají systém sdílení kol. Technologie je to naprosto totožná jako v Montréalu, hustota stanic je ale výrazně menší. Sice jich je stále dost (těsně před mým příjezdem se systém dokonce rozšířil), ale bez mapy se neobejdete. Prostě nejde spoléhat na to, že pojedete a stanici pro vrácení kola někde potkáte. Cestu jsem musel konzultovat s mapou bikesharingu a stanice, kde kolo vrátit, dohledávat.

Bikesharing je technologicky stejný jako v Montréalu, jen síť je méně hustá.

Uzavření ulice permanentní…

…a jen občasné.

Hezký chráněný cyklopruh oddělený květináči.

Chtěl jsem si vyfotit, že i tady se parkuje v cyklopruzích, když tu do záběru vjel policejní „parking enforcement“ vůz a hříšníka vytroubil pryč.

Není nám podobný komfort z Prahy povědomý?

Cyklopruh

Ale jezdí se i bez něj, i když taková pohoda to není. Safety in numbers jsem tu ale pocítil.

Parkování kol na hlavním nádraží.

Průjezd autobusovou zastávkou.

Nové značení označeno jako nové.

Úřední oznámení, které nesmyje déšť a kolemjdoucí si ho i všimnou.

Když to zatím nešlo jinak, tak nepropojené cyklopruhy propojili povolením jízdy skrz park…

…je ale třeba pomalejší jízdy.

Mají tu i nábřežní promenádu.

A na ní velké problémy s elektrokoly. A to se tu nemluví o nám tak dobře známé asistenci elektromotoru, jde o skutečně rychlé ebajky bez limitů.

Křižovatka na promenádě.

Mimo centrum je nábřežní stezka o poznání méně velkorysá (a nepoužívaná). Radši se jezdí silnicí.

Výjezd z parku do ulice. Tlačítko pěkně daleko, skoro jako u Mánesa. Detekce tu ale není.

Stezka podél trati se vzorovým napojením na železniční stanici…

…stanice bikesharingu u nádraží. Od kola se dá projít rovnou na nástupiště.

A ještě na závěr jeden pohled na Bloor Street. Aneb kolik parkovacích míst musíte obětovat kvůli jednomu vjezdu do dvora, když projektujete chráněný cyklopruh?

Snad se bude Torontu stále více dařit dohánět Montréal a stezky, které dnes někde končí, budou za čas pokračovat opět o něco dále.