Převáží při jízdě městem na kole klady nad riziky?

Každý, kdo denně využívá kolo k přepravě městem, si je kromě výhod (úspora času, peněz, vyšší kvalita dopravy) jistě vědom i rizik (srážka s jinými účastníky provozu, možnost zhoršených povětrnostních podmínek, uzavírky a další).

Obdobné téma bylo i předmětem výzkumu ve Velké Británii. Britská studie tvrdí, že 64 % respondentů se při cestě městem cítí v takovém ohrožení, až je to vede k využití jiných forem přepravy. Bylo však rovněž zjištěno, že mnozí jsou ovlivněni pouze pocity či okolím. Neboť ten, kdo od známých pravidelně slýchá o množství incidentů cyklistů s dopravou, pojede do práce pravděpodobně spíše metrem než na kole.

Co říkají data?

Každý rok v ulicích Londýna zahyne průměrně 10 cyklistů a 400 jich utrpí zranění. Veškeré incidenty se pak přihodí především na křižovatkách, kde se koncentruje nejvíce nebezpečí pro všechny účastníky provozu. (O pražských nehodách za posledních deset let si můžete přečíst zde, smrtelné nehody se naštěstí Praze v uplynulých letech vyhnuly).

Nátlak je v Londýně dlouhodobě vyvíjen především na operátory zásobovacích vozidel, která jsou spoluviníky většiny nehod. Požaduje se, aby řidiči těchto vozidel zaváděli do svého vozového parku kabiny s lepší viditelností. Vedle toho se například provádějí úpravy časování světelných signálů tak, aby cyklisté nevyráželi ve stejný moment jako ostatní vozidla, podobné opatření máme i na některých křižovatkách v Praze (třeba na Hládkově). A samozřejmě i mnohé další úpravy: vznikají třeba nové chráněné stezky.

(Foto: treehugger)

Tato opatření však neplatí pouze pro centra metropolí, neboť sítě stezek se rozrůstají do předměstí a blízkých měst. Z toho důvodu se zvláště tam, kde se vyskytuje tranzitní, těžká a rychlá doprava, cyklisté prostorově oddělují.

Srovnáme-li však tyto poznatky s daty o úmrtí chodců, zjistíme, že jsou ohroženi ještě nepatrně více než cyklisté. Na každých 1,5 miliardy ušlých kilometrů zahyne v Británii 35 chodců; na stejnou vzdálenost, ale ujetou na kole, zahyne 30 cyklistů. (Motorkářů bohužel dokonce 122.)

Pokud jde o celkovou statistiku těžkých i lehkých zranění, jsou na tom ale chodci o poznání lépe, neboť na 1,5 miliardu ušlých či ujetých kilometrů vychází počet 2000 zraněných chodců versus 5 800 zraněných cyklistů. Tady už je počet zraněných mezi motorkáři a cyklisty skoro shodný.

(Foto: momentummag)

Znečištění

U nás to zvykem není, avšak ve městech jihovýchodní Asie, v Londýně či v jiných průmyslových městech Evropy se setkáváme s maskovanými cyklisty, nosícími speciální roušky či šátky přes nos a ústa. Ač geograficky rozděleni, spojeni stejným problémem – výfukovými plyny v provozu a smogem v ovzduší.

Svým přímým pohybem mezi vozidly jsou totiž cyklisté vystaveni mnohem více spalinám, než chodec o pár metrů dál na chodníku či šofér chráněný vozem s klimatizací s filtry (nebo v případě Tesly ochranou před biologickými hrozbami).

(Foto: cbs)

Mezi hlavní problematické plyny patří oxid uhelnatý, ozon a oxid dusičitý. Nevýhoda cyklistů je rovněž to, že musejí-li při jízdě na kole rychleji a více zhluboka dýchat. Studie ukazuje, že nadýchají až 2 x více škodlivých částic proti jiným účastníkům provozu. Jako okamžitá obrana tedy může posloužit šátek či rouška, případně volba alternativní cesty s menším provozem: klidnými ulicemi nebo parky.

Převáží ale zdravotní benefity z pohybu nad efektem okolních škodlivých látek? Vždyť samotné šlapání do pedálů ke zdraví prospěšné. To je krásně ilustrováno na grafu srovnávajícím míru rizika a čas, který trávíte v sedle kola. Hodnoty se samozřejmě liší, pokud jedete v dopravní špičce nebo v noci prázdnou ulicí. Z průměrných hodnot ale již lze něco vysoudit: cyklistovi v Dháce či Pekingu stačí méně času, aby negativa převýšila nad klady jízdy, a naopak lidé v Kodani mohou křižovat město celé hodiny.

Dopad expozice ze znečištění ovzduší je z pohledu dopadu na zdraví člověka měřen zejména koncentrací pevných prachových částic PM 2,5 a pevných částic PM 10. Jejich významným zdrojem jsou výfukové spaliny, spaliny z průmyslu, ale i částice z obrusu pneumatik o povrch vozovky. Třeba v Praze je největším znečišťovatelem ovzduší právě doprava.

Celosvětovým průměrem je hodnota 22 μg/m³ PM 2,5 částic, což v praxi znamená, že benefity z jízdy na kole přesahují risk ze znečištění ovzduší i během celodenního ježdění.

Po 90 minutách jízdy při koncentraci 100 μg/m³ už však jemné prachové částice způsobí více škody než užitku. Pro srovnání, ve stejně znečištěném ovzduší se může chodec pohybovat bez negativního dopadu až 10 hodin.

Při extrémních koncentracích okolo 190 μg/m³, které lze často zažít v Pekingu, Dháce či Dillí, končí benefity pohybu na kole už po 23 minutách.

Pohledem na měření PM 2,5 částic v Praze z okolí Riegerových sadů však vidíme oscilaci částic od 25 až do 170 μg/m³. Od zmíněných nejvíce znečištěných měst Asie nás tedy odlišuje především četnost oněch extrémních hodnot.

(Foto: clinicalkey)

Zdravotní přínosy převažují

Půlhodina mírné aerobní aktivity denně, či 2,5 hodiny týdně, povětšinou stačí na udržení celkové zdravotní kondice. Ani to však nemusí zabránit postupnému přibývání na váze.

Citelně tím přesto zvýšíte šanci, že tomu tak nebude. A obdobně je to s rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Také kolena ocení spíše ladný pohyb při šlapání, než například rázy z běhu po betonovém chodníku.

Pro mnoho časově vytížených lidí, kteří jinak nemají dost času na cvičení ve fitcentru, je jízda do práce na kole dostatečnou formou aktivního pohybu. Po 30 minutách jízdy s průměrnou rychlostí 20 km/h se dá spálit ±300 kalorií.

Dobrou zprávou je, že i pod drobnohledem vědecké studie zůstává cyklistika zdraví prospěšnou i ve velkých městech plných dopravy. Alespoň pokud nejste messengerem křižujícím ulice celý den. Přesto je znečištění nadále faktorem zasluhujícím si naši velkou pozornost, zvláště při hodnotách, které se naměřily třeba tuto zimu v Praze.