Cyklistická historie 2 – doba rozvoje

Publikováno: 03. července. 2017, 1 min. čtení
Aktualizováno: 15. listopadu. 2021
Publikováno: 03. července. 2017, 1 min. čtení
Aktualizováno: 15. listopadu. 2021

Pro tento článek děkuji všem, kdo přispěli komentáři pod článkem předchozím, zejména Filipánovi. Mohu tak doplnit některé mně neznámé podrobnosti.

V předchozím článku jsem v mapování historie pražské cyklodopravy skončil povodněmi v roce 2002, které udělaly symbolickou tečku pionýrskému období přeměny Prahy z hlavy socialistického satelitu v dopravně zoufale přetíženou metropoli, začínající se poohlížet i po jiných dopravních řešeních, než urychlené výstavbě metra a městských dálnic.

Už před povodněmi se v cyklistickém „podpalubí“ dělo víc než dost. V Praze působilo od přelomu století několik aktivistů z Carbusters, například Todd Edelman. Cyklojízdy, rozběhlé v roce 2001, přestávaly být protestem několika jednotlivců. Oživení ve spolupráci s Petrem Preiningerem přišlo s cyklopásem v ulici Na Slupi (první cyklopřejezd v Praze) a navazujícím cyklochodníkem na Folimanku na trase A23. Na potřebných pozicích v magistrátních a policejních strukturách se objevili lidé, kteří nebyli cyklodopravě nakloněni negativně. Vzniká také městský projekt revitalizace cest podél pražských potoků, jejich popularizaci tehdy dělal Jiří Juřík.

Schéma existujících cyklotras a městských cyklostojanů v centru Prahy z roku 2003. (zdroj: Pražský cyklista).

Stav systému celoměstských cyklotras v roce 2003.

2003 – 2006: První období Pavla Béma

V roce 2003 čerstvě zvolený primátor Pavel Bém draftoval pro popovodňový úklid Prahy svého vedoucího ze skauta a schopného manažera Pavla Poláka a následně jej ustanovil cyklokoordinátorem s jasným cílem a pravomocí: splnit Bémův předvolební slib ohledně zřízení 400 kilometrů cyklotras. Deset let starou koncepci z roku 1993 bylo potřeba oprášit a obnovit její pozastavenou realizaci. K tomu na magistrátě vzniká pracovní skupina pro cyklodopravu, do které se zapojují také aktivisté z Oživení a skupina mladých projektantů.

V roce 2003 bylo schváleno pro cyklodopravu velmi významné usnesení Rady č. 0544, podle kterého mají být v realizacích placených městem začleňována “odpovídající” řešení pro cyklistickou dopravu. Toto usnesení bylo hlavním mandátem k prosazování cykloopatření do záměrů města až do ledna 2016 (kdy bylo doplněno usnesením č. 55), tedy po více než dvanáct let.

V rámci pracovní komise pro cyklistickou dopravu sílil tlak na zahájení přípravy dalších staveb. Protože se však ukázalo, že většina projektantů nemá s cyklistickou infrastrukturou žádné zkušenosti, vzniká systém tzv. zadávacích karet, které upřesňují zadání jednotlivých úseků a jejich návazností a často i navrhují konkrétní řešení. V první polovině nultých let tento systém vypadal slibně, ale s odstupem času se ukázalo, že většina záměrů se neskutečně vlekla či vyšuměla do ztracena. Některé se sice zrealizovaly, ale s rozpačitými výsledky (emblematická je trasa A2 v Povltavské ulici, kde „ochranné“ zábradlí a hmatný pás podmínky pro cyklisty spíše zhoršily). Kromě toho povodeň smetla brownfieldy na březích Vltavy (Rohanský ostrov, Modřany), takže bylo najednou možno realizovat úseky pravobřežní cyklostezky A2, které předtím vypadaly jako hudba hodně vzdálené budoucnosti.

V roce 2003 byl v Modřanech otevřen jeden z prvních úseků stezky A2, mezi ulicemi U Kina – U Soutoku. Umožnil vyhnutí se frekventované silnici. V roce 2005 byl v Holešovicích legalizován průjezd od Hlávkova mostu k Negrelliho viaduktu. V roce 2006 následuje samotný Hlávkův most a přilehlé chodníky až po křižovatku na nábřeží Kapitána Jaroše na severní straně a stezku podél ministerstva Dopravy na straně druhé.

V předvolebním roce 2006 vznikla (jako součást protipovodňových opatření) 2,5 km dlouhá stezka od Negrelliho viaduktu do Libně, včetně přemostění v ústí Rokytky. Zatím ještě přerušená úsekem panelové cesty. V Braníku byl postaven důležitý kus stezky na budoucí trase A22 mezi ulicemi Vrbova a Na Mlejnku. V letech 2004 až 2006 bylo také otevřeno několik kratších úseků v okrajových částech Prahy.

Cyklostezka na Rohanském nábřeží. Úsek kolem betonárky byl realizován o něco později než okolí. (foto Václav Kříž).

V roce 2006 vzniká také nový celoměstský systém cyklotras, předpokládající síť cyklotras v celkové délce kolem jednoho tisíce kilometrů, a to včetně zřízení integračních opatření na mnoha hlavních městských ulicích.

Ranná podoba „áčkového“ systému cyklotras včetně stavu v roce 2007.

V pracovní skupině pro cyklodopravu pokračuje ostrá debata o začleňování cykloopatření do rekonstrukcí a novostavbeb jiných městských záměrů. Velké projekty realizované v těchto letech cykloopatření zpravidla postrádaly. Při výstavbě tramvajové trati Hlubočepy-Barrandov nevznikla teoreticky velmi vhodná cyklostezka po tramvajové estakádě. Řešení pro jízdu na kole postrádá také nová silniční estakáda z Krejcárku k Sokolovské ulici. Aktivní veřejností jako největší selhání je ale vnímána skoro miliardová přestavba křižovatky U Bulhara. Dvojitá světelná osmiramenná křižovatka bez cykloopatření a chodníků na severní straně se stává novou bezmotorovou bariérou na východě historického centra.

V roce 2003 zakládá Oživení spolu s dalšími skupinami projekt Auto*Mat. Nadějně se rozjíždějící cyklistické hnutí zasáhne smrtelná nehoda Jana Bouchala v lednu 2006. Novým mluvčím Auto*Matu se stává Michal Křivohlávek. V roce 2006 se pracovní skupina pro cyklistickou dopravu transformuje v komisi Rady hlavního města. Komisi, která je sice formálně poradním orgánem Rady, fakticky je ale reálným centrem rozvoje.

2007 – 2010: Druhé období Pavla Béma

Pracovní tým kolem Pavla Poláka, připravující většinu cykloakcí, se konsoliduje a má slušnou koordinační i konzultační kapacitu. Je tak možná jak realizace větších investičních akcí, tak i vznik prvních integračnách opatření. Současně se ale začínají projevovat legislativní limity a osobní negativní přístup některých neopominutelných hráčů. Intervence připomínkovacích míst nezřídka snižují uživatelskou kvalitu vzniklých cykloopatření. V průběhu druhého volebního období také slábne „hvězda“ primátora Pavla Béma a s tím i tolerance cyklistiky zejména u stranických proponentů ODS.

V roce 2007 se Auto*Mat odděluje od Oživení a věnuje se mimo jiné cyklistickému watchdogu. Oživení se udržitelné mobilitě věnuje až do roku 2010, realizuje projekt orientačních map Cyklistického slabikáře a analytický výstup „Jak odstranit bariéry cyklodopravy v Praze.“ V roce 2008 vzniká nezávislý web Prahou na kole, který v roce 2009 vyhlašuje anketu o cyklistickou stavbu a ostudu Prahy. Vítězem je trasa A2 a mementem chybějící bezpečný průjezd centrem.

Ještě před volbami v roce 2006 byly předlážděny pravobřežní náplavky, použitá hrubá dlažba nicméně nezvýšila atraktivitu jízdy na kole. Vhodnější hladké pásy byly vydlážděny dodatečně v letech 2007 (Novoměstská náplavka) a 2008 (Staroměstská náplavka).

Hladké pásy na Staroměstské náplavce jsou zde od roku 2008, bohužel ne v celé délce. (foto Václav Kříž).

Z význačnějších cyklostezek byla v roce 2007 prodloužena povltavská stezka do Zbraslavi. Vzniká tak pražská rekreační cyklomagistrála, oblíbená kromě cyklistů také bruslaři. V témže roce byl dokončen chybějící úsek stezky přes Rohanský ostrov v místě bývalého areálu Metrostavu. V roce 2010 vznikl podjezd Kukulovy ulice na Ladronce. Byl také zlegalizován průjezd Petřínem včetně průjezdu od Strahova na Pohořelec. Ve Kbelích, které jsou v této době v Praze nejaktivnější ve zlepšování podmínek pro jízdu na kole, se začínají rychleji objevovat stezky a značené trasy. V roce 2011 je polovina cykloobousměrek vzniklých v Praze ve Kbelích.

V roce 2008 vzniká jednosměrná stezka podél ulice Povltavské s 600 metrů dlouhým podélným hmatným pásem oddělujícím na úzkém chodníku s lampami prostor pro pěší a cyklisty. Směr do centra je řešen cyklopruhem na rušné komunikaci mimoměstského charakteru. Úsek zůstává dodnes mementem nesmyslných technokratických řešení, která si vynutila kombinace iracionálních postojů dopravního inženýra Policie ČR a Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých (SONS).

Chodník, stezka a cyklopruh na Povltavské, vrchol technokratického formalismu, stav 2011. (foto Václav Kříž).

V roce 2007 vznikají první pražské cyklopruhy: v ulicích Chotkově, Pobřežní a na Štefánikově mostě. Cyklopruhy na Štefánikově mostě vznikly až po happeningu Auto*Matu a vzhledem k absenci návazností v křižovatkách jsou spíše symbolické. V roce 2009 se objevuje první piktogramový koridor. V následujících letech pak vznikají cyklopruhy především úpravou mezikřižovatkových úseků v rámci běžné údržby. Vzniká tak postupně například šestikilometrový integrovaný koridor Vršovická – V Olšinách. Celkem vznikne do roku 2010 zhruba 50 kilometrů integračních opatření. Jejich slabinou je nicméně to, že často z alibistických důvodů nevedou přes křižovatky, což je cyklistickou komunitou oprávněně kritizováno.

Historické video komentující první cyklopruhy ve Vršovické. I autor tohoto článku tehdy považoval za samozřejmé objíždět problémové křižovatky po chodníku.

Stále se ale nedaří integrovat kvalitní cykloopatření do záměrů jiných městských investorů. Například při výstavbě metra na Ládví vznikly cyklopruhy pouze ve zcela nově postavené ulici Beladově. V roce 2010 byla z hlediska cyklodopravy promarněna příležitost při komplexní rekonstrukci Myslíkovy ulice. Nevznikly zde cyklopruhy, které by napojily chráněnou trasu po Novoměstské náplavce blíže centru města. Nedaří se také zřizovat bezpečná řešení u světelných signalizací.

V roce 2007 je po dlouhé době zřízena nová cykloobousměrka, a to v ulici Morstadtova na Praze 6, kde byl vyznačen a stavebně upraven jednosměrný pruh pro cyklisty vedený v protisměru této ulice. V září 2010 byl v Pelléově ulici zprovozněn protisměrný pruh pro cyklisty, který zásadně cyklistům zlepšil jízdu z Prahy 6 do centra. V roce 2008 existovalo v Praze přibližně 20 ulic, v nichž mohli cyklisté jezdit v protisměru, experti cyklokomise současně identifikovali několik desítek dalších nadmístntě významných cykloobousměrek, z nichž drtivá většina není realizována dodnes.

Na konci volebního období schválila Rada Usnesení č. 1776: „Koncepci rozvoje cyklistické dopravy a rekreační cyklistiky v hl. m. Praze do roku 2020“. Hlavním cílem koncepce je zvýšit podíl cyklistů na celkovém přepravním výkonu v Praze na 5-7% v letním období. Dokument má celkem jen 16 stran včetně příloh a předpokládalo se, že po komunálních volbách 2010 bude zadáno jeho dopracování, což se ovšem nestalo.

Příště: od „zlatých stezek“ k „cyklisto, udělej si sám“

Období rozmachu pražské cyklistické infrastruktury skončilo po roce 2010. O tom, jak to bylo se „zlatými stezkami“, si přečtete v posledním pokračování historické minisérie.

Vratislav Filler
Zakladatel mapy a webu Prahou na kole, předchůdců tohoto magazínu. Zaměřuje se analyticky na cyklistickou infrastrukturu, především v Praze. Je členem pražské cyklokomise, poradního orgánu Rady hl. m. Prahy. Působí jako dopravní expert ve spolku AutoMat. Vědecký pracovník zaměřený na přesné aplikace globálních navigačních systémů.

Tomas 8. 7. 2017, 19:00

Skvělý článek. Jsem v Praze od r. 2010 a je moc zajímavé připomenout si, že cyklostezky, které teď samozřejmě používám nebyly vždy samozřejmostí.

Líbil se Vám článek? Podpořte náš další obsah!
Stačí 10 Kč a minuta Vašeho času.

Vyberte prosím částku, poté budete přesmerováni na darujme.cz

Mohlo by vás zajímat Historie