Obike: žluté nebezpečí v Mnichově

Říká se, že systémy bikesharingu jsou budoucností mobility. V mnichovské Anglické zahradě však budoucnost mobility často leží ve křoví. Jde o žlutá kola firmy Obike, kterých je ve městě už na sedm tisíc – dvakrát tolik, než tomu je u konkurentů Call-a-Bike od německých drah a radničních MVG-Rad dohromady. Pro mnohé znamenají žluté nebezpečí, jiní se kvůli nim tak rozčilují, že je násilím „berou do svých rukou“.

Žluté nebezpečí? Tady se nejedná o německou stranu FDP (liberální politická strana Freie Demokratische Partei s oficiálními barvami žlutou a modrou – pozn. red.), jak by se mohlo v německé předvolební atmosféře zdát. FDP? „Směšné!“, říká jeden Mnichovan. Opravdovým žlutým nebezpečím, o kterém se krátce před volbami do spolkového sněmu hovoří po celém městě, totiž nejsou volební plakáty nevinně se usmívajících liberálů. Dokonce ani nejde o narážku na právě probíhající Oktoberfest a nezřízenou konzumaci piva.

Jsou to právě kola Obike ze Singapuru, které lidé za „žluté nebezpečí“ nezřídka považují, i když se zatím nepřihlásil ještě nikdo, kdo by o takové kolo zakopl a zlomil si u toho nohu. Kola, která připomínají do pneumatik obuté vosy, dokonce ani nikoho neštíply – Mnichované na ně ale přesto reagují docela alergicky. Kola Obike jsou v současné době v Mnichově předmětem docela zásadního sporu. Spousta lidí je kritizuje, najdou se však i jejich zastánci.

Začalo to počátkem srpna. Nejprve jich bylo na tři sta padesát, potom tisíc, pak čtyři tisíce. Nyní se počet vyšplhal na 7 000. Široká nabídka bikesharingu je sama o sobě dobrá věc, tvrdí Florian Paul, jemuž jsou ve městě svěřeny záležitosti týkající se kol. Především proto, že se nabídka Obike neomezuje na centrum města. Není však dne, aby se na sociálních sítích neobjevily fotky stohů pohozených bicyklů či desítek kol seřazených vedle sebe na chodníku. Pro mnohé je to prostě příliš mnoho.

#Obike – Stapel am Englischen Garten in #Muenchen. Leihradüberversorgung in der #Radlhauptstadt? pic.twitter.com/hbMTMB7vo9

— Anton Rauch (@AntonRauch) September 7, 2017

Může tomu tak být proto, že jich tisíce postává na chodnících, v noci se očividně rozmnožují jako krysy a ráno jich je citelně jednou tolik. Krysy přece nikdo nemá příliš v lásce – na rozdíl od Obikeů ale nejsou tolik vidět, takže bychom kolům do krys z ulice nadávat neměli – to bychom zvířatům křivdili. Zřejmě by se tito inteligentní a v úkrytu žijící hlodavci tomuto přirovnání dokonce bránili, kdyby to uměli.

Možná i díky krysí nenápadnosti jsou jejich fotky tak málo vidět na Twitteru nebo Facebooku. S Obikey to je však jiná – přibývá fotek, na kterých kola volně leží ve křoví nebo v parku na trávě, kam je někdo zahodil. Ale tak už to bude, když si tajemná společnost z dalekého východu zničehonic, bez péče a vyjednávání zabere veřejný prostor. „Žluté nebezpečí“ z takového Mnichovana najednou udělá agresivního člověka. A když mu zrovna není do smíchu, což se stává, může to končit i hrubostí.

Obike v Londýně. Autor: Edwardx (Licence CC BY-SA)

Poskytovatel služby ze Singapuru působí v mnoha zemích a v tom kterém státě má vždy konkrétní dceřinou společnost. V Německu je to například OBG Germany GmbH se sídlem v Berlíně. Pozici „Country Manager Germany“ od nedávna zastává Marco Piu. Dle svých slov pracuje dnem i nocí na tom, aby zmírnil škodu na image, kterou žlutá kola v bleskovém tempu způsobila. „Problémy, které tu vyvstaly, známe. Některým stížnostem rozumím,“ řekl. „Proto jsme již zahájili některá opatření, abychom problémy co možná nejrychleji vyřešili.“

Piu má za sebou mezinárodní zkušenosti jako manager v různých oblastech, především pak v e-commerce. Než se z něho stal „Country Manager Germany“, centrála v Singapuru řídila expanzi do Německa, aniž by se postarala o lokální struktury jako je fungující rozmístění či servis a opravy. Po měsíci protestů ze sociálních médií a z politických kruhů společnost pomalu reaguje. „Není to tak, že by nám to bylo jedno,“ chlácholí Piu. Zrovna prý pracuje na vylepšení služeb. Například ještě neexistuje linka zákaznické podpory. To se dle jeho slov ovšem prý brzy změní.

Mnichov je v současné době jedinou štací Obike v Německu. Firma se chce přesvědčit o tom, jak lidé kola přijmou. Piu nechce zmínit počet registrovaných uživatelů. Aplikaci si už ale online stáhlo více než 20 000 lidí.

Samotní obyvatelé lamentují: „Málo místa na chodníku! Moje cyklostojany jsou obsazené a nemám kam dát kolo! Optické zohyzdění ulice! Všude jen samé žluto-šedé haldy haraburdí!“ Za všechno můžou Obikey, které si už pár týdnů můžete zapůjčit na každém rohu ve městě. Hlavní argument těch, kteří se kvůli tomu rozčilují: „kola nás ruší!“ Ingrid Fuchs v novinách Süddeutsche Zeitung však tento názor vyvrací fakty, že je pozoruhodné, že ve městě, kde je oficiálně registrováno přes 700 000 aut a další bez SPZ s písmenem „M“ tu jsou také přítomny, se někdo kvůli Obike cítí stísněn, nebo si stěžuje, že chybí parkovací místa. Větší smysl podle Fuchsové přeci má, když bude méně lidí jezdit autem – na cestách pak bude více místa, vzduch bude čistší. Systém na půjčování kol však dle jejích slov funguje pouze tehdy, když je kol dostatek. Ještě donedávna totiž půjčování bylo docela zdlouhavé – najít vůbec nějaké kolo bylo uměním, u vracení se často ztrácely drahocenné dlouhé minuty.

Bezpochyby je na systémech jako je Obike ještě co vylepšovat. Doporučení Evropské cyklistické federace pro zdárné fungování bezstanicových systémů jsme na Prahou na kole ostatně nedávno publikovali. Technicky nejsou kola Obike zatím nijak zvlášť přesvědčivá, ale jezdí. Jestli jedno nefunguje, na další se dlouho nečeká, je jich dostatek. A jestli město ruší kupy Obike bicyklů? To by mělo být řešeno s provozovatelem systému a nepořádnými uživateli. Kola samotná za to nemůžou. Nebo snad ano?

Komentář vznikl na základě textů ze Südeutsche Zeitung:

• O mei, Obike
• Obikes in München: Imageschaden im Eiltempo
• Stören die 7 000 Obikes in München – oder nicht?

Odkazy:

• Doporučení pro zdárné fungování bezstanicových systémů sdílení kol