Chodník není pro cyklisty. Co s tím můžeme dělat?

Mnoho cyklistů jezdí v Praze alespoň někde po chodnících. Asi téměř každý z nás si někdy ulehčil po pustém chodníku podél rušné výpadovky. Děti do deseti let mohou po chodníku jezdit. Bohužel, pražský provoz, absence potřebné infrastruktury, úzké jízdní pruhy s kolonami, dlažba a tramvajové koleje, nedostatek cykloobousměrek a absence legalizací na pustých proužcích asfaltu podél rozličných skorodálnic, to vše někdy vede k tomu, že chodníky nehodlají opouštět ani cyklisté dospělí. Někteří dokonce programově: cyklista je podle nich urychlený chodec, tak proč by chodník opouštěl?

Nechme nyní stranou to nejzjevnější, tedy že chodníky jsou určeny pro chodce, a proto tečka; to cyklistům od jízdy po chodníku neodpomůže. Je ale fajn si uvědomit, že jízda po chodníku živí velmi úspěšně proticyklistické nálady a pro ty politiky, kteří by cyklisty viděli jezdit jen někde v lese, je bezohledná jízda po chodnících argumentem číslo jedna. A neutrální veřejnost na něj dost slyší, protože upřímně: že se vy bojíte jet na kole po Sokolské, není jejich problém. Jejich problém je, když se kolem nich na chodníku těsně mihne bezohledný cyklista.

Podívejme se proto, jak může každý jízdu po chodnících na kole omezit. Zkušení městští cyklisté vědí, že „chodníčkaření“ není v řadě případů tak bezpečné ani praktické, jak by se zdálo.

Proč jezdit ve vozovce

Tady si v průměru počkáte déle než na sousední vozovce.

Jet po silnici často není vůbec složité. Tam, kde je slabý provoz, jízdou v silnici jen získáte. Protože:

  • Na silnici máte přednost. Jakmile jedete po chodníku, tak křížíte vedlejší ulice přes přechody. Na kole můžete zapomenout na jakoukoliv přednost – leda, že byste kolo po přechodu vedli.
  • Křižovatky projedete rychleji. Zelená pro chodce často jen problikne, zatímco auta v sousedním pruhu mohou projíždět ještě další čtvrtminutu. Když přijedete po chodníku pozdě, můžete jim jenom závidět.
  • Křižovatky projedete najednou. Přes velkou světelnou křižovatku vedou často přechody dva i tři. Často to bývá vyladěné tak, aby chodec prošel plus mínus plynule. Na kole, kde každý přechod přefrčíte za pár vteřin, to ale znamená otravné čekání na každém segmentu zvlášť. To se vám ve vozovce nestane.
  • Jste ohleduplní vůči chodcům. Po chodníku, kde chodí hodně lidí, můžete vést kolo, nebo jet bezohledně, třetí možnost není.
  • Pomáháte ostatním pochopit, kam kolo patří. Bezpečnost cyklistů je daleko větší v ulicích, kde se jich pohybuje hodně.

Jak se zbavit strachu

Autům se v Praze nevyhnete. I kdyby v Praze vzniklo tisíc kilometrů oddělených cyklostezek, na ulicích, kde je slabý nebo středně silný provoz, se vždycky budete o společný prostor dělit. Nebavíme se teď o kolonách aut svištících osmdesátkou, obyčejný provoz v obyčejné ulici se dá technicky zvládnout. A co můžete udělat vy sami?

1. Projděte si naše začátečnické návody. Když budete vědět, jak na to, nebude vás trápit nejistota, zda to, co děláte, je bezpečné a správné.

2. Mimo provoz si nacvičte základní dovednosti. Když se naučíte ukazovat, ohlížet a odbočovat, máte v zásadě vyhráno: můžete bez obav do všech vedlejších ulic a zvládnete i překřížení ulice hlavní.

3. Natrénujte si obvyklou trasu za slabšího provozu. Zkuste si trasu, kde jezdíte po chodníku, projet ve vozovce o víkendu, v poledním sedle, nebo brzy ráno, hned po rozednění. Seznámíte se s jejími nástrahami, a budete mít čas zamyslet se nad jejich řešením.

Jak poznáte, že byste měli jet po ulici?

Ulice, po které se můžete pustit bez větších obav, se obvykle pozná podle následujících znaků:

  • Slabý provoz. Když bude mít každé předjíždející auto místo v protisměru (viz např. obr. výše), není vůbec čeho se bát.
  • Kde je rychlost omezená na 30 km/h a méně.
  • Tam, kde jezdí minimum autobusů a nákladních aut.
  • Tam, kde neparkuje mnoho aut. Ulice zavalené parkujícími vozy jsou náročnější na orientaci. Musíte se držet alespoň metr od parkujících aut kvůli znenadání otevřeným dveřím nebo nepozorným řidičům na křižovatkách.
  • Tam, kde jsou chodníky úzké nebo přelidněné. Na mnoha místech v širším centru, u stanic metra, obchodních centrer a podobně můžete zjistit, že na ulici je větší klid, než na přilehlém chodníku!
  • Když nemusíte odbočovat vlevo. I na rušnější silnici nemusíte mít problém, pokud jedete třeba jen jeden blok a pak odbočujete vpravo, nebo pro odbočení doleva využijete přechodu.
  • Z kopce. Z kopce se v pohodě rozjedete na více než 30 kilometrů v hodině, a budete skoro stejně rychlí jako auta. To byste si na chodníku stejně netroufli.

A kdy naopak (zatím) ve vozovce nejet?

Nutno říci, že ani mnozí zkušení městští cyklisté chodníky zcela neopouštějí. Dělají to ale tak, aby pokud možno nebyli na obtíž chodcům, a volí jen místa, kde jízda ve vozovce činí značné problémy i jim. Jako začátečníkům vám mohou přijít náročné všechny ulice s živým provozem, některé věci jsou ale horší než jiné. Vždy ale platí, že první způsob, jak se nepříjemnému místu vyhnout, není chodník, ale cesta nějakou jinou ulicí.

Do provozu se nepouštějte v následujících případech:

  • Když je provoz příliš silný nebo rychlý. Na „rychlostních“ komunikacích, kde vás předjíždějící auta musejí těsně míjet, nebo jezdí sedmdesát, jste na špatném místě.
  • Když vás jízda s auty nutí k manévrům, které jsou pro vás nezvládnutelné. Řazení do druhých či třetích pruhů, situace, kdy i pro jízdu rovně musíte do levého pruhu, apod. nejsou v Praze bohužel vůbec vzácné, ačkoliv jsou z hlediska kvality podmínek pro jízdu na kole zcela nežádoucí. Pro jejich zvládnutí ale platí, že se časem dají natrénovat.

Tady to ve vozovce dává opravdu málokdo. I pro odbočení vlevo se vyplatí spíš vodit kolo po přechodu.

Jízdu po chodníku lze tolerovat za těchto okolností:

  • Když jedete s menšími dětmi. Děti smějí jezdit po chodníku až do deseti let. Pro malé děti nejsou vhodné ani cyklopruhy. Přesto, jestli chcete, aby vaše děti uměly jezdit na kole ve městě, musíte je pomalu učit.
  • Když je chodník podél rušné ulice široký, pustý a nevede podél domů. Chodníky mimo zástavbu vedené podél hlavních silnic jsou obvykle chodci využívány tak málo, že se po nich můžete pouštět bez větších obav. Některé takové chodníky jsou od cyklostezek zcela k nerozeznání a dokonce po nich jezdí více cyklistů, než se pohybuje chodců. Jakmile ale vjedete mezi domy, zbystřete: Tady chodí lidé, velmi opatrně objíždějte vchody, vjezdy do dvorů, parkující auta, zahrádky, sloupy, boční ulice… Nevyplatí se nakonec vzít to ve vozovce?
  • Ve stoupáních. I snesitelná ulice se ve stoupání může dostat nad hranici vašich možností, když pětiprocentní sklon srazí vaši rychlost na polovinu. Než se ale plácat po chodníku desítkou, může být často lepší z kola sesednout – a nebo kopec vystrkat vedlejší ulicí, kde je sice třeba krpál větší, ale tím lépe – aspoň bude kratší.
  • Budete-li občasné chodce chodce míjet ohleduplně. Tedy s nejméně metrovým odstupem, pokud možno po opačné straně cesty, a co nejpomaleji, nejlépe krokem.

A jedna rada na závěr: Je-li chodník zalidněný a vy se nechcete pouštět do provozu, nestyďte se z kola slézt a vést ho.

Závěr

V klidných ulicích se jízdy po vozovce nemusíte bát. Prokážete tak laskavost chodcům, bude to pro vás rychlejší a praktičtější a předvedete těm pár řidičům, že na ulici nejsou sami. A sami se stanete zkušenějšími, zdatnějšími a sebevědomějšími.

Líbil se Vám článek?

Podpořte další rozvoj nezávislého online magazínu o cyklistické dopravě. Pomůžete nám udržet kvalitu obsahu s minimem reklamy.
nebo
Podpořit

Komentáře

  1. Tomuto dávám 105 bodů ze 100 možných.

    Možná poznámka k těm komunikacím se 70kou … ono jak kde

    Typicky mám na trase ulice s povolenou 70 kou jako Novopetrovická či návazná Františka Diviše kde je širokánská a na pražské poměry kvalitní krajnice a tam se klidně s auty jet dá :) Naopak jsou místa, kde je Zona 30 a nějaký xxx tam vymyslel zálivový systém, který každých 100 metrů šoupne cyklistu pěkně doprostřed silnice( podobně fungují i některé ochrany přechodů) a tam se na kole jezdí hodně blbě.

    Chodník jezdím pravidelně tak 50/50 jeden na Turkově, pokud mě při výjezdu ze Spořilova skrz ochranou zeď padne zelená na přechod … pokud mají zelenou auta tak se přidám k nim :)

    No a k té vnímavosti a reprezentaci nás cyklistů, pustě si některá videa Pražského cyklisty, který soudě dle jeho výzev programově bojuje za „cyklistično“
    takové dílko Truhlářská stojí za vidění https://www.youtube.com/watch?v=ph80u-OnbAA

  2. Zajímavý článek. Nevím jen jestli v závěru uvedená „laskavost chodcům“ je skutečně laskavostí. Když se cyklista chová tak jak má, o nazval bych to spíše elementární slušností.

    Co si myslím že může udělat každý cyklista pro legalizaci chodníku, je napsat na místě příslušnou městskou část slušný e-mail na jejich e-podatelnu (či ještě lépe přímo starostovi), že by chtěl ten a ten chodník legalizovat pro cyklisty jako stezku pro chodce s povoleným vjezdem kol dodatkovou cedulkou, případně doplněním cedule s jiným příkazem cyklistům vjezd povolen, protože…(a zdůvodni to). Chodníky jsou totiž až na opravdové výjimky ve správě MČ, které jsou pro ně také příslušným silničním správním úřadem.

    A na závěr si dovolím jednu polemiku k našemu zákonu o provozu. Domnívám se totiž, že by notně zasluhoval v tomto bodě aktualizaci.

    § 58 odst. 2) zákon říká: „(2) Dítě mladší 10 let smí na silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci jet na jízdním kole jen pod dohledem osoby starší 15 let; to neplatí pro jízdu na chodníku, cyklistické stezce a v obytné a pěší zóně.“

    Chodník je uveden proto, že je součástí komunikace, cyklistická stezka a pěší zóna proto, že jsou zvláštními případy komunikace. Nicméně tato formulace přece neznamená, že dítě je oprávněno jet po chodníku jinde než tam, kde je to umožněno místní úpravou – tedy dopravním značením. Stejně tak přece zákon v první části toho odstavce neříká, že dítě mladší deseti let může pod dohledem osoby starší 15 let jet na silnici či komunikaci tam, kde je jízda cyklistů místní úpravou zakázána. Nebo ano? Proč?

  3. újezďák 09.04.2018 – 09:48 něco napsal a :
    Než se to tady ukáže, budeš si muset chvilku počkat….

    :)

  4. Újezďák: Koukám, že server ještě jede v zimním čase, a redakce v zimním spánku ;o))

  5. ono to bude tím, že je tam odkaz na video pražského cyklisty … moc pěkný kousek jmenuje se to video na trubce Truhlářská soukenická:)
    Hlavně jak tam kouká to dítě, když na něj hupsne s kolem na chodníku z mezery, kde by se člověk rozmýšlel projít…

  6. Mno, Truhlářská, zda někdo tuší, proč tam jel po chodníku, kvůli husté dopravě a rychle předjíždějícím vozidlům to nebylo… aneb unikátnost Prahy je zejména v totálně nepoužitelné dlažbě, jak nás poučil nedávno pan zasloužilý starosta Lomecký. Už jen ten práh na začátku je naprostá prasárna, obrubníky posunuté o centimetry nahoru dolů doleva doprava, to je tak na zlomení vidlice. Sjízdné na kole je to trochu v mezeře mezi obrubníky, což člověk zjistí, když tam musí jezdit častěji. Unique Prague ooh, wow, yeah, voe.

  7. Ještě loni v létě jsem jezdil přes Jiráskův most po chodníku. Chodník je tam široký, ale často tam chodí velké skupiny turistů a zabírají celou šířku, a tak jsem stejně většinou musel sesednout s kola a jít pěšky.
    Minulý týden jsem opět měl trasu po Jiráskově mostě, tentokrát jsem to zkusil v provozu a dalo se to, auta mě v pohodě předjely až na jeden taxík, který nepochopitelně troubil jako že co pohledávám na silnici. Myslím, že v čtyřproudých ulicích jako Jiráskův most by se moc hodil cyklopruh nebo aspoň piktokoridor, aby řidiči věděli, že tam mají počítat s cyklisty.

  8. Vlákno: Jo, jenže běžný čtenář, nebo chodec jdoucí po chodníku, který v centru na kole nikdy nejel (a ani nepojede, protože všichni cyklisti jsou prasata a Praha je plná aut), tohle taky nikdy nepochopí. On vidí jen cyklistu, který se řítí po chodníku/obrubníku, skáče do vozovky a zpět – a je asi zbytečné říkat, že Pražský cyklista jezdí občas jako zvíře. Třeba když točil Patočkovu, jel od Prašného mostu taky po chodníku – a tam žádné kostky s výjimkou kousku před vozovnou fakt nejsou. Osobně bych ocenil video Pražského cyklisty, na kterém mu za tyhle kousky nějaký měšťák v živém přenosu napaří 500 Kč pokuty a „poplácá parchanta po prdýlce“.

    Důvodem je, že i když jede po chodníku z nějakého „důvodu“ (kostky, provoz, jednosměrka, …), tak se mi nezdá, že by byl alespoň ohleduplný/slušný vůči chodcům. A jak ho znám, je to rostlý chlap, kolo ovládá na jedničku a vizáž má „na drsňáka“ – takže určitě při svém stylu jízdy „získává srdce“ všech chodců, které na chodníku oprasí, Tedy jako potká.

    Je mi jasné že je dost zručný na to, aby to na chodníku zvládl bez nehody, ale lidé mu asi nebudou zrovna fandit. Byť on to tak zjevně nemyslí. Snaží se jen ukázat světu Prahu ze svého pohledu – a možná trochu nedomýšlí své činy.

  9. Řidič, který troubí na cyklistu jen tak ze zásady pro své potěšení a polekání toho cyklisty na tebe bude troubit i na vyhrazeném cyklopruhu. To je prostě debil a asociál, který se takhle projevuje.

  10. P.S.: Tím samozřejmě nechci říct, že všechno co Pražský cyklista točí je špatně. Jen že mi vadí, když na svých videích ukazuje, kolik přestupků se dá spáchat na 1 km jízdy po Praze na kole. Pokud u toho upozorňuje na negativa motorismu – jako parkování na chodnících a přechodech či nepouštění chodců na přechodu, je to pak (v lepším případě) úsměvné.

  11. David :
    Právě v tom je to jeho úsilí podivné, vypíchne sice všechno co vadí mě jako cyklistovi ( auta, dopravní situace atd) ale přitom zároveň předvede věci, které mě štvou když mi je provede každý jiný účastník provozu, nejenom cyklista, nebo věci které mi vadí jako chodci. To není jen o tom že jezdí po chodníku, mě jako účastníkovi dopravy nejvíc vadí “ nečekané a nelogické“ akce ostatních účastníků. A i těch tam má bohužel dost… Jako chodec třeba upřímně nesnáším situaci, kdy mě jeden účastník provozu pouští a další ho objíždí, nevím pak jestli “ za hodným účastníkem“ nečíhá nebezpečí…. taky věc, která je na jeho videu, on prostě jede i když někdo pouští chodce… to mi přijde doslova jako lumpárna proti chodcům, on tím učí ostatní účastníky “ nepouštějte chodce, protože někdo další je kvůli vaší dobrotě může zranit“ ….

  12. Zkusili jste z auta někoho pozdravit? Takové to ahooj, jak se máš. Řidiči k tomuhle používají běžně klakson, klidně i autobusáci, když zdraví kamaráda na zahradě, nebo policajta u uzávěry silnice. Akorát v Praze jsme vystresovaný, i když nás někdo pozdraví. Přitom stačí odpovědět Nazdaar a zamávat rukou.

  13. “ I pro odbočení vlevo se vyplatí spíš vodit kolo po přechodu.“

    Na té Povltavské je hlavně přes den levé odbočení zakázané, takže přechod je jediná legální možnost. Bohužel se po něm člověk dostane do pasti, ze které zařadit do stoupání k Bulovce je oříšek i pro ostříleného městského cyklistu.

  14. Pokud je dopravní značkou IP11e povoleno parkování na chodníku, je na tomto chodníku povoleno i jezdit. Sice to ve vyhlášce přímo uvedeno není, ale je to zjevné, ještě jsem neviděl, že by tam ty auta skládal jeřáb.
    K definici chodníku – domnívám se, že chodník je mezi domem a vozovkou. Tam, kde nejsou domy, jedná se o cestu, ať už polní, lesní nebo parkovou.

  15. Jan Fiala, no k tomu točí docela dobrá videa skupina chodců z Ruska, jmenuje se to Stop Douchebag ( zastavují vozidla jezdící po chodnících, dokonce i mimo prostor buduv, k vidění na trubce) no a jsem si skoro jist, že tenhle argument tam už zazněl od řidiče jedoucího po chodníku.

  16. zákon 361/2000 Sb., §40, odst. 2:
    „Je-li povolen vjezd cyklistů na chodník nebo stezku pro chodce, použijí se pro jejich pohyb § 39 odst. 5 a 7 obdobně.“
    §53, odst. 2: „Jiní účastníci provozu na pozemních komunikacích než chodci nesmějí chodníku nebo stezky pro chodce užívat, pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak.“

    Jízda cyklistů po chodníku se tak musí pro dané místo výslovně povolit (obvykle osazením dopravní značky „stezka pro….“) a nelze ji předpokládat z nějaké jiné úpravy. To samozřejmě platí pro všechny účastníky provozu, děti do deseti let nevyjímaje.

  17. Štěpán: Jsem rád, že někdo čte zákon stejně, jako já. Děkuji za názor.

    Je někdo proti?

  18. Řekl bych, že dané věci nejsou prostě jasně a dobře formulované. K tomu je dobré si promyslet i nějakou časovou genezi toho zákona, kdy se tam třeba §40 objevil až v roce 2016, zatímco §58(2) je o poznání starší. To ale samozřejmě nijak neovlivňuje, že tu máme nějaké ne úplně jasné znění, s kterým se musíme nějak v reálu srovnat tak jak nyní platí. Ale dává to trochu pochopit, v jakém kontextu ty různé paragrafy přibývaly.

    V komentáři k zákonu č. 361/2000 Sb. autoři komentáře JUDr. Pavel Bušta a JUDr. Jan Kněžínek Ph.D. danou pasáž o dětech a chodníku komentují takto:

    㤠58 K odst. 2:
    Poněkud nejasným je dovětek za středníkem, zejména ve vztahu k § 53 odst. 2, podle kterého jiní účastníci provozu než chodci nesmějí chodníku užívat, pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak. Výslovná úprava umožňující jízdu cyklistů po chodníku a stanovící pro ni pravidla totiž v zákoně i nadále chybí, přičemž na tom nic nezměnila ani novela z roku 2016. Ta sice doplnila nové ustanovení § 40 odst. 2, podle kterého, je-li povolen vjezd cyklistů na chodník nebo stezku pro chodce, použijí se pro jejich pohyb § 39 odst. 5 a 7 obdobně, ani z této nové však úpravy neplyne dovolení jízdy cyklistů na chodníku.“

  19. JM: Super, takže 3:0. S autory komentáře vlastně 5:0. Někdo další?

    Napsal jsem to sem proto, že se mi vybavila diskuse s Policií ČR, když jsem žádal legalizaci pohybu cyklistů před nejmenovanými školami, které na nich měly stojany na kola desítky či u některých používaných přístupových cest stovky metrů od místa, kde mohlo dítě na kole naposledy jet legálně. Argumentoval jsem tím, že aby byly stojany používané a funkční, mělo by se k nim dát dojet (jinak je to buzerace cyklistů), každý den v jednom z těch konkrétních míst projíždí i řada cyklistů, kteří nemají se školou co dělat, ale nechce se jim najíždět asi kilometr navíc v provozu a žádné nehody cyklistů tam nikdy nebyly evidovány. Dostalo se mi odpovědi, že dítě do deseti let na kole může po chodníku jet ze zákona vždy a jinak na tom konkrétním rozptylovém plácku stojí každé ráno „měšťák“, který všechny ostatní z kola sundá – a tak to má být.

    Když se v zákonech nevyzná Policie, kdo se v nich má tedy vyznat?

  20. David: Ale nebyl bych tak příkrý. To že je to špatně a nejasně napsané ještě neznamená, že úmyslem nebylo nechat děti do 10 jezdit po chodníku. A dokud to tak všichni přijímají a je to jen záležitostí teoretických rozborů, ať již nás tady, právníků, kohokoliv dalšího, ale v reálu to tak všichni přijímají, tak bych nějakým policistům nevyčítal, že to chápou tak, jak to asi bylo zamýšleno a jako to je obecně chápáno.

    Asi v nějaké rovině vždy musíme jít po smyslu těch předpisů a nedržet se úplně otrocky každého slova.
    Aneb ta dobrá připomínka z citovaného komentáře, že §40 vlastně svým zněním nepovoluje jízdu po chodníku, i když přesně s tímto účelem byl do toho zákona vkládán… a je tak nyní používán.

  21. pozn. teď v březnu vyšla známá v Bělehradské před dům a sejmul jí cyklista, co to valil dolů.. vážné zranění nebylo jen čirou náhodou… :-(
    pokud jde o chodník, toleroval bych maximálně schritttempo a basta!

  22. Jestliže je výklad zákona takový, že děti do 10 let po chodníku jezdit nesmí, tak je potřeba se zeptat, kde tedy jezdit smí. Protože infrastruktura je v praxi taková, že to v provozu dělá potíže i dospělým. Je to legální alibismus. Osobně bych se přidržel obecně přijímané praxe. Nebo to skončí tím, že někde, kde nemají cyklisty rádi, začnou děcka popotahovat za to, že jezdí na kole po chodníku kolem domu. Toho bych se vážně nechtěl dožít, vím o radnicích, které tak nečiní nejspíš jen proto, že jim to ještě nedošlo.

  23. Já bych to tedy neviděl jako nejednoznačnost. Jen se tady směšuje pojem chodník jako věc stavební a chodník jako režim provozu.

    1) §53, odst. 2 říká, že po chodníku (stavební věci) se nejezdí (ani neparkuje), pokud není výslovně uvedeno jinak.

    2) §40, odst. 2 říká, že se na chodníku (stavební věci) může použít/vyznačit i něco jiného, než je chodník (dopravní režim) – třeba stezka pro chodce a cyklisty, stezka pro chodce s povoleným vjezdem cyklistů atd. A v takovém případě se na chodníku (stavební věci) řídí provoz obdobně jako v obytné a pěší zóně (jízda rychlostí do 20km/h, stání jen na vyznačených místech, ohleduplnost a neohrožení chodců; chodci musí umožnit jízdu).

    3) §58, odst. 2 říká, že dítě do 10 let věku smí jet na na kole po silnici, místní komunikaci a veřejně přístupné účelové komunikaci jen pod dohledem osoby starší 15 let. Tento dohled nepotřebuje mimo jiné na chodníku (stavební věci).

    To, že dítě do 10 let na chodníku nepotřebuje dohled někoho staršího neznamená, že po něm může jezdit i tam, kde to není povoleno. Nutnost nebo nenutnost dohledu přece nijak nesouvisí s tím, zda je na daném místě vůbec možné jezdit.

    Obdobná situace: na začátku ulice je osazená dopravní značka „zákaz vjezdu“ s dodatkovou tabulkou „mimo zásobování“ a hned pod ní značka „zákaz stání“. Znamená to snad, že tam může vjet úplně každý i když není zásobováním s odkazem na to, že „tam přece je značka zakazující stání a tedy povolující zastavení bez jakéhokoliv omezení“?
    Jasně že ne. Je to logický součin: nejdřív musím splnit podmínku „být zaásobování“, abych do takové ulice vůbec mohl vjet. A až tehdy, pokud splním podmínku „nestání“, mohu tam i zastavit (a něco/někoho vyložit/naložit).

    Úplně stejné je to s dětmi na chodníku. Teprve když je splněná obecná podmínka „cyklista může na chodník“ (je tam vyznačená nějaká ta stezka pro…), pak v takovém místě dítě do 10 let nepotřebuje dohled.

  24. Vratislav Filler: Problém je taky v tom, že se na to díváš očima pražáka, kdežto zákon platí všude po ČR. Děti do 10 let mohou jezdit všude (krom dálnice atd.), jen musí mít dohled někoho staršího. Samy pak mohou jezdit klidně po nějak cyklisticky zpřístupněném chodníku, cyklistické stezce, v obytné a pěší zóně, lesních a polních cestách…

    Upřímě řečeno střet s devítiletým rozjetým dítětem na chodníku taky z pohledu chodce není nic příjemného, stejně jako s rozjetým dospělým. tak proč by měly mít děti výjimku?

  25. Jan Fiala, Kalimero , zajímavý názor, jen bych si dovolil upozornit, že pro takto “ nekonečně parkujícího cyklistu“ platí několik významných omezení ( dle typu parkování)

    1. musí po chodníku jet vždy přesně ve směru který ukazuje značka a kterým parkují auta,
    a)při šikmém stání tedy “ pilovitě“ ,
    b) při kolmém jen kolmo na povolenou délku vozidla na chodník a pak zpět na silnici,
    c) při souběžném stání jen ve směru aut, v protisměru nesmí.

    Neptej se proč, prostě musí, zákon si tak žádá :)

    2. při povoleném částečném parkování pak musí jet jedním kolem po silnici a druhým po chodníku :)

    3. nekonečně parkující cyklista pak může takto jezdit jen v prostorech, který je určen křižovatka mínus pět metrů, křižovatka plus pět metrů.
    To samé i v okolí přechodů pro chodce -5 přechod +5 metrů nesmíš jet .
    V tomto prostoru, přesně jak píšeš se musí létat :)

    4. od zaparkovaných vozidel můsíš jet minimálně tak “ aby si jim umožnil vyjet“, ale od aut se značkou imvalida musíš zachovat odstup 120 cm. neptej se mě proč, ale jsi parkující cyklista jedoucí po parkujícím chodníku tak musíš znát zákon:)

    5. celou dobu musíš dávat znamení o změně směru, to prostě zákon od “ parkujících“ a „odparkujících“ požaduje.

    Možná by se toho našlo i víc, ale důležitý je, že jsme tady samí znalci zákonů a chováme se podle toho co si myslíme, že nám zákon umožňuje :)

  26. Štěpán: tak ta vaše úvaha je veskrze správná, akorát ten §40 tam přibyl teprve před dvěma roky, zatímco zbytek tam existoval dávno před tím.

    Tudíž v nějaký moment, tam zákonodárce u dětí do 10 let zmínil, že jezdí i po chodníku, aniž by byla jízda kol po chodníku jakkoliv jiným ustanovením umožněna.

    Tak buď to tam bylo „do foroty“ jako možnost navíc, kterou ani není možné realizovat, nebo to prostě zákonodárce někdy takto nešikovně chtěl povolit.

    Druhá věc je, že poslední dva roky se na to lze dívat tak, jak píšete. Což je ale spíš důsledek toho, že se tam vloží nějakých pár paragrafů navíc, a už se ne vždy zcela domyslí, jak to bude interagovat s nějakými dalšími částmi.

  27. Trochu OT (ale jen trochu). Před osmi lety tu bylo něco velmi podobného s dětskými vozíky za kolo. Zákonná úprava s nimi nepočítala a dala se vyložit tak i tak, formální čtení (takové, jaké zde ukázal Štěpán) bylo, že se to nesmí, ale vozíky se normálně používaly. Pak přišel výklad MD, že je to ilegální, a nastal rok a půl legislativního kolotoče, rodičům s dětmi ve vozících hrozila pokuta a cykloaktivisti to museli v parlamentu a senátu vylobbovat do relativně použitelného znění.

    Fakt se těším, až na to dojde u chodníků, protože to pro zdejší cykloaktivistické kruhy bude znamenat spoustu vynaložené práce a ztraceného času, který mohl být věnován například skutečně potřebným změnám cyklistické legislativy typu nepovinného použití infrastruktury.

  28. Štěpán versus VF: Vůbec si nemyslím, že by aktivita vynaložená na legalizaci chodníků pro děti byla vynaložená zbytečně. Důvody:

    1) současný stav zákona je takový, jak jej vykládá Štěpán
    2) současný většinový výklad přináší více problémů, než užitku (jak jako rodič který nesmí jet po chodníku mám zodpovídat za dítě, pro které je to na něm mnohem bezpečnější), když ho přes zaparkovaná auta ani nevidím
    3) v zákoně je spousta oblastí, ke kterým to otevírá dveře. Např, koloběžka (jakákoli mimo elektrické či jiné motorové) je dle zákona považována za kolo. Dovedete si představit koloběžkáře, jak stoupá po ul. K Barrandovu? Chodník použít nesmí, musí jet vpravo při pravém okraji vozovky, tramvaj mu ujela nebo je špička…a vedle ten prázdný obslužný chodník za svodidlem.

    Když už jste to nakousli, tak jsme prakticky výjimeční i v tom, že dle zákona musí cyklista použít jen vyhrazený či „obyčejný“ jízdní pruh pro cyklisty, stezku pro cyklisty, předsunutý prostor a přejezd. Dle podzákonné normy však i stezku pro chodce a cyklisty… A co když ta naíc leží mimo komunikaci – za zeleným pásem? Vyhláška neřeší…zákon se však nevztahuje (komunikace je definovaná jinak než horizont, který vidím…)

    Pokud vím, tak třeba v Německu musí použít jen ten vyhrazený jízdní pruh – ochranný už ne (pokud se tam za poslední 2 roky nic nezměnilo…)

    Povinnost použít vyhrazený jízdní pruh ani u nás přitom neplatí pro jiné uživatele vyhrazených jízdních pruhů. Autobus klidně může jet vedle svého vyhrazeného jízdního pruhu. Cyklista – nikoliv. Principem je, že preferenční opatření by mělo pro daný druh dopravy vytvářet příznivější podmínky a být proto přirozeně využíváno, nikoliv sloužit k tomu, abychom nežádoucí hmyz stáhli z dopravního prostoru.

    Není divu, že můj poslední písemný dotaz na povinnost cyklistů užívat stezku pro chodce a cyklisty dle zákona a dle vyhlášky leží na Ministerstvu dopravy již druhým rokem bez odpovědi.

  29. P.S.: Když jsme stál naposled vedle hlídky dopravní policie v Modřanech, která tam číhala na nezodpovědné cyklisty, tak mě velice pobavilo jejich nutkavé cukání pokutovat žiletkáře jedoucí po vozovce. Přitom stezka pro chodce a cyklisty zde byla umístěna právě za zeleným pásem. Můj dotaz, zda má skutečně cyklista v daném případě povinnost jet po stezce, když sice vede stejným směrem, ale není součástí komunikace po které jede cyklista a tudíž se na daného cyklistu nevztahuje povinnost použít stezku kterou vidí, protože obdobně ji může vidět i na druhé straně Vltavy je sice znejistěla, ale nepřesvědčila.

  30. Vratislav Filler: na ten „formální výklad“ ale nakonec vždycky dojde. Ať už následně, když se hledá viník nějakého neštěstí, nebo předem, když se projednává nějaká úprava. To je situace trochu lepší, protože tu a tam se úředník (ať už na PČR, nebo SSÚ) nechá přesvědčit, že návrh sice není úplně tip-ťop podle regulí, ale tak nějak věcně funguje/bude fungovat a v rámci obecného blaha je možné nad ním přivřít očko. Nevyjde to vždycky, ale za pokus to stojí.

    Popravdě řečeno bych se pro děti spíš než za legalizaci chodníků přimluvil za dopravní výchovu. Dodnes si pamatuji, jak když jsme s tátou někam jeli, zastavili jsme se někde u křižovatky a proběhl názorný výklad co tam která značka znamená, jak se chovat a na projíždějících autech bylo vidět kdo jak komu dává přednost. Postupně se to změnilo ve zkoušení, kdy už bylo na mě rovnou říci, jak to v té které křižovatce bude fungovat. Bylo tam pár zjednodušení na bezpečnější stranu (třeba „za autobusem v zastávce vždycky zastav a nech ho odjet“). Když mi pak bylo deset let, slavnostně jsem dostal ojetého pionýra (kolo) a byl vypuštěn do světa. Ten pocit svobody byl k nezaplacení. Docela lituji dnešní děti, že už jim to ochranářští rodiče nechtějí dopřát.
    Za následujících 32 let jsem se zatím na silnici na kole nezabil a těch pár nehod, co jsem měl, bylo mnou nezaviněných. Myslím si, že i za to může výchova k tomu jak se chovat na silnici a ne „nejezdi na silnici, ale po chodníku“.

  31. Volně navážu na Štěpána.

    Včera u mě v kanceláři seděl aktivní pan profesor, ročník 1943, bydliště na P1, učí na SŠ. Stěžoval si na: cyklisté na chodníku – naprosto nehorázný přestupek, ohrožující všechny, jejichž reakce již nejsou zdaleka tak rychlé, jak by si oni sami přáli. Cyklisté v jednosměrce v protisměru. Chápe, že když se udělá protisměrný cyklopruh, tak tam jezdit mohou. Nicméně kde jezdí bez něj, tak je chodci, zejména ti kteří to tam neznají, naprosto nečekají. A cyklisté v pěších zónách – proč se jim to ještě pořád toleruje? Když nás nedávno navštívil v klubu seniorů pan Lomecký, tak říkal, že už jim to zatrhl stejně, jako segwaím… Líčil mi i příběh své mladší kamarádky (64 let), které po té co vyšla ze vchodu v ulici kterou nebudu jmenovat srazilo dítě na kole. Dítě ujelo a ji, která už není v tak dobré kondici jako on, to stálo 2 zuby a rozbité brýle. Argumentační faul ze strany pana Lomeckého pokud byla slova pana profesora pravdivá, nebo zkreslení vnímání reality dané např. generačním odstupem pokud pan profesor neinterpretoval slova pana Lomeckého zcela přesně teď nechme stranou, jelikož starý pán byl o svém postoji skálopevně přesvědčen a jinak byl v čase a prostoru orioentován naprosto precizně. Na svůj věk úžasně.
    Můj dlouhodobý názor, který toto jen podpořilo:

    Kolik z nás má pojištění občanské odpovědnosti? Věřím že každý, kdo zažil nějakou nehodu, u které si nebyl jist že za ni alespoň trochu nemůže. OK. Ale kolik z nás má stejně pojištěnou rodinu?

    Problém „legálního alibismu“ a „obecně přijímané praxe“ tedy v plné síle vypluje až ve chvíli, kdy to budeme nejméně očekávat. Např. při sporu o zavinění nehody dítětem a povinnost nést náklady spojené s újmou na zdraví. Příčinou nehody pak bude nejen nepřizpůsobení rychlosti dětským cyklistou ((dů)chodkyni ze dveří měl „mlaďoch“ předpokládat a rychlost přizpůsobit), ale také porušení zákazu jízdy po chodníku. Za obojí zodpovídá rodič. Společenská škodlivost přestupku relativně nízká, nebezpečnost střední, závažnost následků značná.

    Pokud by cykloaktivisté tedy měli za něco vydávat úsilí při novelizacích legislativy, tak aby se vyjasnila situace okolo cyklistů na chodníku. Ať na jednu (definovat, za jakých podmínek může na chodník cyklista), nebo na druhou stranu (jednoznačně říci, že na chodníku bez výslovného povolení ne, jelikož tak to dnes stejně de-jure je a nikdo s tím nehneme, ať se nám to líbí, nebo ne…).

    Na tom co Štěpán píše o dopravní výchově dle mého názoru něco bude. Sice jsem nevyrůstal v Praze, ale měl jsem to stejně. Táta mi (stejně jako mámě, která nikdy neměla řidičák) u každé křižovatky vysvětloval co mám dělat a proč – a pak to kontroloval. Na chodník mě pouštěl jen kolem baráku kde jsme si mohli hrát, protože hrát si máme tam, kde na nás vidí. Bez rodičů se dál do města vydávat nemáme a na normálních chodnících stejně jezdí po chodnících jen spratci.

  32. Rozhodně s vámi souhlasím s tím, že úklid tohohle legislativního nepořádku je potřeba, moje stížnost vedla spíš tím směrem, že tu ten stav vznikl – a domnívám se k tomu, že leckomu vyhovuje takové řešení pravidel, aby cyklista musel ale současně nemohl. Obávám se pouze, že výsledkem nemusí být pozitivní posun, ať vlivem toho, že to pro ministerstvo není priorita, nebo vlivem lidové tvořivosti Poslanecké sněmovny, kde je každý expert na dopravu tím větší, čím víc toho nalítá v autě. A názor, že infrastruktura je na to, aby cyklisty vykydala z provozu (a co se s cyklisty děje jinde, je jejich problém), není rozhodně ojedinělý ani mezi dopravními odborníky, například v řadách policie.

    Pokud jde o chodníky a děti do 10 let, tak jsem pro potvrzení jejich legalizace. 8-12leté dítě je schopné po bezpečné infrastruktuře bez problémů dojet samostatně do školy nebo na hřiště, apod. Na samostatnou jízdu v provozu v podmínkách ČR ale dítě cca do 12 let technicky prostě nemá a nelze to po něm požadovat. Striktní aplikace toho, že děti po chodníku jezdit nesmějí, by například zcela znemožnila dojížďku na kole do školy mé starší dceři, která tam naprosto normálně jezdí po chodnících přes park, a kdyby měla jet legálně, tak kolo buď 90% cesty povede, nebo pojede o 2 kilometry dál po komunikacích s denní frekvencí 20 tisíc aut plus.

    Výchova dětí k bezpečné jízdě na kole je samozřejmě potřeba a svoje děti vedu víceméně podobným způsobem. Jenže to je zase jen individuální flikování systémového nedostatku. Tohle by se měla děcka učit v praxi přímo ve škole, a rozhodně ne tak, že se s nimi jednou zajde na dopravní hřiště, kde si vyplní pár omalovánek a zablbnou. Mělo by se to dělat jako v Nizozemsku, kde to zabere pár projektových dnů a končí to zkouškou třeťáka za přítomnosti policisty přímo v provozu. Jenže výuku žactva v provozu tady nikdo nezavede, protože by se v jejím průběhu projevily v plné nahotě všechny systémové fauly vůči slabším cyklistům jak v oblasti infrastruktury, tak v oblasti legislativy.

  33. VF: Nemyslím si, že situace pro úpravu legislativy je teď horší, než třeba před 10 lety, nebo při poslední novelizaci zákona. Jsou v platnosti dobré koncepční dokumenty. Krom (částečně aktivního) MD je relativně aktivní třeba i SFDI, ale zejména krom stabilních hráčů na tomto poli vznikly celkem kvalitní „lobistické“ (v tom dobrém slova smyslu) organizace, jako je Asociace cykloměst. I Auto*Matu časem trochu rostou svaly v tom smyslu, že se zaměřuje cíleněji na skutečné problémy a získává svou prací zkušenosti. Když si přečtu tvé články z aktuální doby a ze začátků, pokrok tam vidět je (i když základní linka je většinou stejná). Nejen Újezďáci, Vláknové, MMové a další tě cepují (nejen) k obrazu svému. A vem koncem – i kdyby se stalo to nepravděpodobné a situace se posunula opačným směrem, tak by stačilo zatlačit na represi a „život“ by si cestu našel. Stejně tak jako si nemyslím, že by bab(ič)ky v Břeclavi začaly najednou v 80 letech nosit cestou kolmo pro rohlíky přilbu, tak si nemyslím, že by děti na Chodově přestaly jezdit v parku po chodníku. Pokud se ohlédneme, tak cesta se ubírá jiným směrem.

    Nebo ne?

  34. VF: Akcelerovat to…

    Postřeh k jednosměrkám a jízdě po chodníku. V Praze se jednosměrky po chodníku, bohužel, objíždí celkem běžně. „§53 odst. 7 z.č. 361 však říká: Osoba vedoucí jízdní kolo nebo moped smí užít chodníku, jen neohrozí-li ostatní chodce; jinak musí užít pravé krajnice nebo pravého okraje vozovky.“ Důležité je upozornit, že se jedná o ustanovení k chůzi (nikoliv jízdě) a (nedohledal jsem že by to bylo jinak) pro chůzi neplatí stanovený směr jízdy na komunikaci.

    Otázka do diskuse:
    Je tedy legitimní, aby cyklista protlačil Perlovou a Jungmannovu jako chodec, vedoucí kolo po vozovce vpravo proti směru jízdy? Bez ohledu na její šíři a (ne)možnost vyhnout se s protijedoucími vozidly?

    Pokud ne – co mu v tom brání ze zákonných ustanovení?

    Dle mého názoru naprosto nepoužitelné a nevhodné/nedostatečné zákonné ustanovení, nebo legální a legitimní způsob, jak zablokovat dopravu v podstatné části centra Prahy 1.

    Poznámka: Je hustý provoz chodců na postupně se zužujícím chodníku s koši a značkami plném lidí dle výše uvedeného ustanovení legitimní důvod pro pohyb cyklisty ve vozovce v souladu se zákonem?

  35. §53 odst. 7 z.č. 361 však říká: Osoba vedoucí jízdní kolo nebo moped smí užít chodníku, jen neohrozí-li ostatní chodce; jinak musí užít pravé krajnice nebo pravého okraje vozovky..

    NEOHROZÍ-LI JE SNAD DOST JASNÉ NE ? :)

    Rozhodně to nelze brát jako legální obezličku, že se bude jednosměrkou pochodovat v protisměru SOUSTAVNĚ vedle chodníku:) Podle mě se tím míní chodník typu Letenská u zdi Valdštejnské zahrady ,ten má místy zhruba šířku řidítek, ale ani na takovém místě nikdo netvrdí, že cyklista po uhnutí chodci se nemůže vrátit….

  36. Újezďák: Ano. Ohrozit to definuje jasně.

    Ohrozit kolem nebo „Babetou“, analogicky k pravidlům provozu, znamená přinutit k náhlé změně rychlosti či směru, nebo vystavit riziku střetu (bez ohledu na rychlost chůze, že…). Vzhledem k přeplněnosti chodníků v Perlové či Jungmannově ohrozí chodce každý cyklista.

    Vracení se přes řadu natěsno zaparkovaných vozidel? Vždyť tam se ta řidítka skutečně nevejdou… Teda – vejdou. Ale toho laku…

    Takže buď naprosto nesmyslné ustanovení, nebo legitimní důvod – např. v mnou uvedených podmínkách – protlačit to vozovkou v protisměru. Proto si myslím, že je to další důvod k tuningu zákona.

    (Chápu, že někdo jiný si může pod pojmem ohrožení chodce jiným chodcem tlačícím kolo představit spíše údery kovovým rámem do hlavy. To sice více odpovídá Pražské realitě, ale patří to spíše do obecné kriminality jako výtržnost, případně jako napadení úřední osoby, než do přestupků v dopravě).

  37. Podle mě ohrozit vedeným kolem zcela jasně znamená “ neuhnout a donutit chodce vstoupit do vozovky“ nic jiného nemůže příčetného člověka napadnout, nebo ano ? :)

    V Jungmance jsem léta letoucí pracoval a situaci tam i v Perlovce znám tedy více než dobře, situace, že by tam člověk nemohl vést kolo po chodníku jsem tam po dobu 10 let nezaznamenal, takový davy tam na chodnících ( navíc poměrně širokých) rozhodně nejsou :)
    Dovedu si představit, že jednou – 2x za rok se tam může objevit nějaká zmatená skupina demonstrujících nebo fanoušků, která na 2-3 minuty donutí cyklisty je nehrožovat, ale dovoluji si upozornit, že v tom čase ta skupina zablokuji i vozovku ….. ovšem v zákoně asi není nikdy psáno, že člověk vědoucí kolo nebo babetu nesmí ohrozit chodce blokujícího vozovku a tak je nepříčetným cesta v tomto případě asi volná… mnoho štěstí s tím ohrožením i za náš závod katoda olomoc:)

  38. Újezďák: Na základě čeho usuzujete, že „ohrozit vedeným kolem zcela jasně znamená “ neuhnout a donutit chodce vstoupit do vozovky““. ?

  39. Na základě toho, že si stále myslí, že naprostá většina lidí je úplně normálních….

    A na základě čeho usuzujete, že Jungmankou a Perlovkou postihla přeplněnost chodníků tak silná, že se tam nedá pár metrů vést kolo? Chodím tam totiž docela často dodnes a dřív jsem pracoval , čili jsem tamtudy 2x za den projel na kole do práce a z práce a přes den byl několikrát v tamní skutečnosti a ne v tamní “ přeplněně-chodníkové virtuální realitě „:)

  40. Újezďák: Tak chodím tam denně. Prázdné ty chodníky skutečně nejsou, i když samozřejmě dost záleží na době.

    Nutnost někoho vstoupit do vozovky však za jeho ohrožen skutečně nepovažuji. Zejména tehdy, když všude okolo jen parkují vozidla.

    Buď je zákonné ustanovení o nutnosti tlačit vozovkou paskvil, nebo je paskvil to ohrožení. Dle normy je minimální šířka chodníku přece 1,5 m…a tam se cyklista s chodcem přeci vyhnou, ne?

  41. David, možná jsme si nerozuměli, já měl dojem, že se jen zoufale hledá obezlička kterak se jinak dostat jednosměrkou :)
    Zákonné ustanovení platí ale i pro chodce kteří by ohrožovali ostatní chodce, jako paskvil,
    Jezdíval sem tamtudy na kole často, nikdy mi nedělalo problém ten krátký prostor provést kolo…. Můstěk , Melantrichovu , Na příkopě Celetnou jsem v tomhle považoval za mnohem horší, to už jsem raději jel vrchem Vodičkovou Jindřiškskou- směr Hilton nebo Přes Národní-Smetanovo nábřeží -Hilton… pro cyklisty, kteří chtějí jet mnohem přívětivější než centrum.

  42. Bože, to jsou moudra!

    Odpovědět na otázku, co je to chodník, je, na jedné straně, velmi jednoduché, na druhé straně prakticky nemožné. Na vině je současný zákon o pozemních komunikacích a jeho historický kontext, který současnou právní úpravu vůbec nereflektuje, ba dokonce zcela ignoruje:

    V zásadě je velmi jednoduché odpovědět, co je silnice a dálnice: dálnice a silnice I. třídy (patří mezi ně i rychlostní komunikace, pouze dálnice stojí mimo) jsou ve vlastnictví státu, silnice II. a III. třídy ve vlastnictví kraje. Všechny jsou značeny číslem (i když silnice III. třídy pouze na mostech), a jako takové zaneseny i v katastru nemovitostí. Jednoduché.

    Tím ale jednoduchá část končí:

    Co není silnicí, je buď místní komunikací (= je průjezdná a vlastní jí obec), účelovou komunikací (=nevlastní ji obec a neslouží převážně místní dopravě), nebo komunikací nezařazenou do kategorie (=nevlastní ji obec, ale slouží převážně místní dopravě).

    Dálnice, silnice, místní komunikace a komunikace nezařazené do kategorie vždy podléhají tzv. režimu obecného užívání pozemní komunikace – v mezích platného práva (zejména zákon o pozemních komunikacích a zákon o podmínkách provozu na pozemních komunikacích) jí smí každý, obvyklým způsobem, a k obvyklému účelu, užít.

    Nás budou zajímat pouze „ne-silnice“, tedy všechno ostatní, co není silnicí:

    Místní komunikace se dělí do IV. tříd, pričemž první tři jsou obdobné, jako u silnic. Nás bude zajímat místní komunikace IV. třídy, neboť je to „komunikace nepřístupná provozu silničních motorových vozidel nebo na které je umožněn smíšený provoz“. Sem spadají veškeré stezky pro chodce, stezky pro chodce a cyklisty, stezky pro jezdce na zvířeti a – ano – i všechny chodníky.

    Podle ustanovení § 12 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích totiž platí, že „(p)okud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky, chodníky pod podloubími, veřejná parkoviště a obratiště, podchody a zařízení pro zajištění a zabezpečení přechodů pro chodce.“

    Takže, chodník je, de lege lata, chodník, jen jsou-li kumulativně splněny všechny tyto podmínky: 1. je ve vlastnictví obce, 2. buďto přiléhá k místní komunikaci (komunikaci nezařazené do kategorie), nebo je samostatnou místní komunikací vyznačenou dopravní značkou (zákaz vjezdu všech vozidel, stezka pro chodce …), nebo jde o pozemní komunikaci pod podloubím, nebo podchod, nebo napojení na přechod pro chodce.

    Pokud některá z podmínek splněna není, zejména není-li splněna podmínka vlastnictví obcí, není nutně řečeno, že se o chodník nejedná, dostáváme se k nejsložitější části – komunikaci nezařazené do kategorie:

    Podle ustanovení § 4b zákona č. 135/1961 Sb. byly, totiž, místními komunikacemi obecně přístupné a užívané ulice, cesty a prostranství, které sloužily místní dopravě a byly zařazeny do sítě místních komunikací. V souladu s § 6 vyhlášky 35/1984 Sb. tedy síť místních komunikací pro území obce tvořily například obecně přístupné a užívané pozemní komunikace nezařazené do silniční sítě, které se nalézaly v zastavěném území obce nebo v území určeném k zastavění, případně spojovaly dvě obce, obec se železniční stanicí nebo se hřbitovem. Rozhodnutím místního národního výboru (obecního úřadu) bylo možné do této sítě zařadit též účelovou komunikaci. K zařazení konkrétní komunikace do sítě místních komunikací tak postačovalo i naplnění faktických podmínek, vlastnictví pozemku pod pozemní komunikací nebylo, z pohledu positivního práva, relevantní.

    Naproti tomu podle § 3 odst. 1 nynějšího zákona o pozemních komunikacích, účinného od 1. dubna 1997, rozhoduje o zařazení pozemní komunikace do kategorie dálnice, silnice nebo místní komunikace příslušný silniční správní úřad na základě jejího určení, dopravního významu a stavebně technického vybavení. Pouhé naplnění faktických podmínek již nestačí.

    Ke změně právních podmínek ovšem nebyla přijata žádná přechodná ustanovení, jak posuzovat dříve zřízené komunikace, které dosud na základě faktických znaků byly místními komunikacemi, ale nebylo vydáno žádné správní rozhodnutí o jejich zařazení do této kategorie. Nejvyšší správní soud v rozsudku, ve věci vedené pod sp. zn. 4 Ao 1/2009 ze dne 29. května 2009, dospěl prostřednictvím svého čtvrtého senátu k závěru, že i pro zařazení těchto komunikací do kategorie místních komunikací je rozhodující nová právní úprava, takže komunikace, o nichž žádné rozhodnutí vydáno nebylo, se staly pouze veřejně přístupnými účelovými komunikacemi. S tímto názorem však při rozhodování věci spis. zn. 9 As 15/2012 nesouhlasil devátý senát Nejvyššího správního soudu. Z absence přechodných ustanovení nového zákona o pozemních komunikacích totiž dovodil, že komunikace vedené v souladu s předchozí úpravou jako místní jimi zůstaly i po 1. dubnu 1997. Opačný výklad by podle něj vedl k nepravé retroaktivitě zákona o pozemních komunikacích, pro kterou v této situaci neshledal dostatečně pádné důvody. Proto danou otázku v souladu s § 17 odst. 1 soudního řádu správního předložil k vyřešení rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu.

    Rozšířený senát poukázal na podobnost obou definic z věcných, technických a funkčních hledisek. Nepřiklonil se však k názoru čtvrtého senátu, že rozhodujícím kritériem je existence rozhodnutí příslušného správního orgánu. Poukázal však na další významný rozdíl mezi oběma právními úpravami: podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je vlastníkem místních komunikací obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Pozemní komunikace, jež byly místními komunikacemi podle předchozí právní úpravy, se proto dle rozšířeného senátu staly místními komunikacemi i dle úpravy nové jedině za předpokladu, že naplňují i tuto podmínku. Jestliže tyto komunikace ke dni nabytí účinnosti nové právní úpravy nebyly ve vlastnictví obce, na jejímž území se nacházely, podle nové úpravy se tak podle rozšířeného senátu NSS již místními komunikacemi nejsou. Opačný výklad by totiž vedl k nepřípustnému vyvlastnění zákonem bez odpovídající náhrady. Splňují-li tyto původně místní komunikace věcné, funkční a technické požadavky kladené na účelové komunikace, tedy slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků, staly se okamžikem účinnosti tohoto zákona účelovými komunikacemi.

    Pokud však dané požadavky nesplňují, staly se pozemními komunikacemi nezařazenými do žádné ze zákonem stanovených kategorií a k jejich následnému zařazení do kategorie místních komunikací je třeba per analogiam legis rozhodnutí silničního správního úřadu, ovšem pouze po vypořádání majetkoprávních vztahů k nim, tedy poté, co je do vlastnictví získá obec, k čemuž může dojít jedině prostředky soukromého práva (koupí, směnou), jelikož účelem vyvlastnění je dle § 17 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích pouze výstavba nové pozemní komunikace.

    V tom je problém: je spousta pozemních komunikací, které slouží jako místní komunikace, ale nejsou ve vlastnictví obce.

    Jeden příklad za všechny: u nás vede silnice I. třídy, postavená za Protektorátu Čechy a Morava. Dosud však existuje velká část původní okresní silnice, která je celá ve vlastnictví územních obcí, až na úsek dlouhý asi 300 metrů, který je ve vlastnictví právnické osoby. Na charakteru komunikace se to nepozná, je nutné nahlédnout do katastru; on i tento úsek je stejně opravený, v zimě udržovaný, jako zbyvší, asi 10 km dlouhý, úsek.

    Pokud se týká provozu na jiných pozemních komunikacích, než chodnících, zákon o podmínkách silničního provozu, co se týká přednosti atp., obsahuje dostatečnou úpravu, která úpravu zákona o pozemních komunikacích, lex specialis derogat legi generali, naštěstí deroguje.

    U chodníků tomu tak, bohužel, není, neboť zákon o podmínkách provozu na pozemních komunikacích sice s pojmem „chodník“ operuje, chodník však jakkoli, ve vymezení základních pojmů v ustanovení svého § 2, nekodifikuje. Nekodifikuje jej ani jinde, nějaká prasečí hlava to z jeho ustanovení vypustila.

    Z výše popsané legislativy bychom se „odpíchli“, vše však komplikuje ustanovení § 34 zákona o obcích, podle kterého platí, že chodníky “ jsou veřejně přístupné chodníky veřejným prostranstvím bez ohledu na to, komu patří.“

    Naštěstí, součástí Rule of Law, není pouze psané právo, ale rovněž právní mrav, zvyk, obyčej. Problém je, že vymáhat dodržování práva vyplývajícího vlastně pouze z obecného zvyku, jak v rovině trestně, tak i občanskoprávní, je prakticky nemožné.

    Jak z toho ven?

    Pokud je něco výškově odděleno, přiléhá-li to k zjevně místní komunikaci, nebo je to pod podloubím, nebo podchodem, jde o chodník „plně“ podle platného práva, pokud to, samozřejmě, není označeno nějakou jinou dopravní značkou.

    Ostatní komunikace, o kterých každý ví, že jsou míněny jako chodník? Za jízdu po nich, pokud bude cyklista výše popsané schopen vyložit a prosadit, sankcionován nebude. Pokud však způsobí provozem vozidla jakoukoli škodu, např. narazí do chodce, sankcionován bude a veškerou škodu zaplatí z vlastní kapsy. Povinnost řidiče počínat si, za všech okolností, tak, aby neohrozil chodce, totiž vyplývá z ustanovení čl.21 odst.1 Úmluvy o silničním provozu Vídeň 1968.

    Typicky půjde o zjevné chodníky podél silnic, které často leží přímo na pozemku vlastněném státem / krajem. Spojovací chodníky na sídlištích, které často leží přímo na pozemcích vlastněných majiteli domů. Zjevné chodníky (výškově oddělené, dlážděné), které leží vedle účelových komunikací, komunikací nezařazených do kategorie. Atd., atd., atd. …

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*


Další z rubriky

Jak objet zákazy na pěších zónách 7

Praha 1 se i přes více než roční odpor části veřejnosti, spolků i magistrátu rozhodla..více

Ukázka z knihy Městem na kole: přímé a nepřímé levé odbočení :)

Pokud jste to již nepostřehli, v těchto dnech vychází tištěné vydání našich návodů, které vydává..více

Kniha Městem na kole právě vychází 6

Kniha Městem na kole se právě nyní dostává na pulty knihkupců. Městem na kole nabízí..více

Bude letos vaše první městská sezóna? 31

Zima skončila, jaro je opět tady. Uvažujete-li letos o tom, že konečně vyrazíte na kole..více

Škola začíná 3

Se začátkem září se vrací velká část dětí do mateřských, základních a středních škol. A některé do..více

V těhotenství na kole :)

11. 08. - Markéta Fillerová - Návody
Varování a předsudků, proč kolo v těhotenství zcela odložit, můžeme ve společnosti najít mnoho, což..více

Podpořte nás

Podpořte další rozvoj nezávislého online magazínu o cyklistické dopravě. Pomůžete nám udržet kvalitu obsahu s minimem reklamy.
nebo
Daruj
FacebookInstagramTwitterYouTube

Anketa

Kde zpravidla v širším centru Prahy parkujete kolo?

Výsledky →

Nahrávání ... Nahrávání ...
Archív anket →

Poslední komentáře

webdesign by 2046
↑ nahoru