Polemika: Magistrátní cyklomapa z pohledu spoluautora

Recenze magistrátní cyklomapy od Jirky Motýla přináší její obsáhlý popis včetně velké novinky – cyklistických koridorů, a také poměrně jednoznačnou kritiku některých přístupů. Osobně jsem se do přípravy mapy 2018 zapojil nejprve konzultacemi z pozice člena cyklokomise. Vzhledem k souběžné aktualizaci podkladu, kterou dělá Auto*Mat pro IPR, a i díky svému kartografickému vzdělání, jsem nakonec přešel k přímému zapojení na přípravě mapy. Na výsledku mi začalo velmi záležet a nakonec jsem do toho investoval daleko více času, než kolik jsem původně předpokládal. I proto si dovolím vyložit k recenzi vlastní názor a rád bych logiku magistrátní mapy trochu obhájil.

Recenze mapě vytýká, že je svým přístupem možná až příliš podobná webové mapě Prahou na kole a vlivem přemíry praktických tras neodpovídá tomu, jak se s cyklomapami vypořádávají v obdobně infrastrukturně „řídkých“ městech a do jisté míry i tomu, co od ní uživatelé očekávají. V závěru mapě také do jisté míry vytýká způsob, jakým byly provedeny cyklistické koridory, nebo tomu můžeme rozumět i tak, že byly vzhledem ke stavu infrastruktury v Praze do mapy zakresleny příliš brzy:

Nový koncept cyklistických koridorů mohl překročit stín filozofie doporučených tras a do mapy přinést vrstvu, která by ukazovala skutečně komfortní, populární a bezpečné průjezdy městem vhodné pro každého. Nebylo by jich mnoho, ale našly by se. Tohoto potenciálu mapa bohužel nevyužila a dále pokračuje v bezpečně vyšlapaném konceptu, který byl odzkoušen již na Prahou na kole, a který známe z předchozích verzí mapy. Žluté podbarvení cyklokoridorů tak nepřináší tak výrazný kvalitativní skok, jakým být mohlo. To ale není jen vinou mapy, za to může i stav městských investic v posledních letech.

Dovolím si tedy reagovat.

cyklomapy Prahy 2003 – 2010 (magistrátní a její předchůdce).

Geneze mapy 2018

Městské cyklomapy se připravují zhruba od roku 2006, za tu dobu se proměnila jak podoba mapy, tak prostředí, ve kterém mapa působí. Začínalo se v měřítku 1 : 50 000 (viz mapa 2010), v roce 2012 se přešlo na měřítko 1 : 35 000, odpovídající rostoucí hustotě značených tras. Pokus z roku 2016 o atlas pěti map v měřítcích 1 : 25 000 a 1 : 10 000 (centrum) nesplnil očekávání. Osobně jsem proti podrobnějšímu měřítku neměl výhrady, největším problémem byl nepromyšlený klad listů, který téměř znemožnil praktické používání „atlásku“ na jihu a východě Prahy, protože zdejší listy nedosahovaly až k centru. Mapa 2018 se tak vrací k osvědčenému provedení na jednom listu.

Zhruba od roku 2013 aktualizujeme v Auto*Matu pro IPR vrstvu cyklistické infrastruktury, která je podkladem pro web i tištěnou mapu, a to včetně sítě praktických tras. Ta je řidší než na mapě Prahou na kole, byť v roce 2016 byla doplněna, aby vyhovovala měřítku tištěné mapy 1 : 25 000.

Příprava mapy 2018 se především soustředila na výrazně kvalitnější provedení mapového podkladu, který měřítko 1 : 35 000 dříve rozhodně nevyužíval naplno. Bylo tak provedeno několik zásadních úprav, zejména zvýraznění názvů ulic, kterými jsou vedené značené i praktické trasy. Při přípravě se uvažovalo o dalších dílčích zlepšeních (například znázornění strmých stoupání přímo z dat IPR), na která nakonec nedošlo, a která byla řešena kompromisně (použitím bodových značek pro velmi strmá stoupání). Významnou úpravou zpřehledňující měřítko 1 : 35 000 byla dílčí generalizace „dvojčar“ na hlavních komunikacích. V podrobnějším měřítku už nebyla provedena a byl ponechán stav z webové mapy, nicméně se zjednodušenou legendou, což někde vytváří matoucí „dvojčáry“ stejné kvality.

K tomu je potřeba podotknout, že při přípravě mapového podkladu „in house“ jsme vždy limitováni kapacitními možnostmi jednotlivých pracovišť, a provedené ruční úpravy byly na hranici časových možností patřičného oddělení na IPR. Dovedu si představit, že si RFD mapu zadá na klíč a dokáže-li sestavit kvalitní zadání a pak si jej pohlídat, bude výsledek lepší – ovšem také za poněkud jiné peníze.

Magistrátní cyklomapa z roku 2009. Měřítko 1 : 50 000, cyklotrasy červeně, infrastruktura modře, praktické trasy zeleně.

Přehlídka cyklostezek nebo mapa k orientaci?

Diskuse o charakteru magistrátní mapy se samozřejmě vedly i v rámci přípravy té letošní mapy. Filosofie „mapy infrastruktury,“ kterou magistrátní mapa zpočátku skutečně měla, se postupně opouštěla s cílem zpřehlednění a zvýšení její praktické použitelnosti. Mapy z let 2010 – 2012 byly skutečně spíše výstavkou cyklostezek a cyklopruhů, než praktickou pomůckou, podle které je člověk schopný se ve městě alespoň trochu orientovat. Zde s Jirkou Motýlem nesouhlasím, magistrát má i v rámci samotné mapy jiné možnosti, jak prezentovat pokroky na poli cyklodopravy. A vytýká-li, že například New York kreslí plánované záležitosti do mapy velmi nenápadně, pak přece pražská mapa dělá naprosto to samé a není to tedy důvod pro kritiku. Praktická trasa není totéž, co trasa plánovaná.

Zdánlivě vysoká hustota praktických tras je důsledkem toho, že před dvěma lety byl počet praktických tras mírně zvýšen kvůli podrobnějšímu měřítku. Často nešlo o přidání pár spojek, ale spíš o přehodnocení celých oblastí. Což je samozřejmě možné udělat i zpětně, byla by to ale škoda (proč, k tomu se ještě dostanu). Fakticky nelze udržovat dvě sítě praktických tras – jednu pro web a jednu pro tištěnou mapu. I z toho důvodu se šlo cestou zachování praktických tras v hustotě „2016“ s tím, že se zkvalitní mapový podklad tak, aby to mapa „unesla“. Což se, domnívám se, podařilo velmi dobře.

Magistrátní cyklomapa 2012. Měřítko 1 : 35 000, chráněné trasy zelenými „kamašemi“, integrace oranžově.

Praktické trasy

Pokud jde o praktické trasy, tak ty jsou pro jakoukoliv použitelnou mapu v Praze zcela nezbytné. Řada integračních koridorů není ani doprovázena orientačním značením. Předpokládám, že problémem, na který Jirka Motýl poukazuje, je spíš jejich přílišná hustota, tedy že by od magistrátní mapy očekával omezení jejich množství na přiměřené minimum (například v podobě slušně souvislých integrací a propojek mezi slepými konci značených tras). Taková filosofie je jistě možná, nesouhlasil bych s ní ale ze dvou důvodů.

Tím prvním – a méně významným – je, že v oblastech bez alespoň nějakých opatření by pak nebylo nejspíš vůbec nic i přes to, že zde praktické a užívané průjezdy na kole existují.

Tím druhým důvodem je reálná přidaná hodnota praktických tras. Pražské podmínky relativně roztříštěného a členitého města vyžadují pečlivou volbu ulice. To není jako ve Varšavě, Pešti či New Yorku, kde když v terénu cykloopatření chybí, mapa vám nic neporadí a vy když pojedete o jednu, dvě ulice jinudy, než by bylo optimální, tak se nejspíš nic moc nestane. V Praze se v lepším případě zapletete do sítě jednosměrek, v horším případě vyjedete na docela jiný kopec, než kam jste se chtěli dostat.

Členitý terén Prahy tak vyžaduje značit v mapě relativně více praktických tras než v rovinatých městech. V podstatě potřebujete optimální trasu na každý kopec – a že jich v Praze je. Nenabídne-li to magistrátní mapa, nebude v praxi použitelná.

V mapě 2018 jsou všechny trasy (značené i praktické) poměrně dost důsledně doplněny názvy ulic, kterými vedou. Je tedy naprosto možné se podle mapy po praktických trasách navigovat – v minulosti to bývalo mnohem obtížnější. Zaznamenal jsem výtku, že v mapě nejsou názvy všech ulic, aby se člověk mohl zorientovat, když zabloudí. Toho ale v měřítku 1 : 35 000 není téměř možné docílit, uličníky s názvy všech ulic mívají měřítka skoro dvakrát větší (od 1 : 15 000 do 1 : 25 000). Důvody pro omezení počtu praktických tras tedy nepovažuji za příliš podložené. Možná má smysl vrátit se k jejich objemu před „zahuštěním“ v roce 2016. Je ale vážně na místě se ptát, zda stojí za to vynaložit poměrně dost práce na faktické zhoršení kvality obsahu mapy.

Cyklomapa 2016 (foto Jiří Motýl). Odstranění barevných „kamaší“ a další zvětšení měřítka (1 : 25 000) prospěly čitelnosti mapy, podklad má ale zjevně na víc.

„Nadtrasy“

Cyklistické koridory jsem do mapy prosadil osobně. Důvodem pro zvýraznění nejzásadnějších směrů přitom nebyla ani tak jejich odlišná kvalita. Spíš naopak: cílem bylo nabídnout v pražské změti různých tras proměnlivé kvality nějakou základní síť, možná ne o moc lepší než v okolí, ale především srozumitelnou i v malém měřítku, ve chvíli, kdy se podíváte na plachtu Prahy jako celek. Chtěl jsem, aby při letmém pohledu na mapu svítily výrazně koridory cyklistické, nikoliv dálnice či linky metra. Cyklomapa má současně nabídnout nějaký mentální obrázek Prahy, ano, tady jsou hlavní směry, které nabízejí možnost dostat se nějak racionálně přes půl města.

A jistě, nad komfortem někde vítězí strategie. Protože strategicky musí vést významná trasa od letiště k nejbližšímu metru, i když tam souvislá cyklostezka není. Strategicky musí vést nějaká významná trasa přes centrum. Ano, bez ohledu na infrastrukturu. Ale i právě proto. Jako upozornění, že zde ten zásadní průjezd centrem prostě je, že cyklisté před Vyšehradským tunelem nesublimují a k Čechovu mostu se nepřesouvají teleportací. Jak můžete klást nárok na zvýšení kvality nějaké trasy, když ji v mapě nevyznačíte jako koridor nejvyššího zájmu?

Vím, že se v tomto s mnohými neshodnu, protože jsem vyznačením cyklistických koridorů tímto způsobem údajně nadřadil politiku souvislé sítě nad očekávání uživatelů, kteří na zvýrazněných koridorech předpokládají komfort chráněné trasy. Že v některých úsecích bylo na vyznačení koridoru příliš brzy, jsou chaotické a obtížně sledovatelné. S tím jsem ochoten souhlasit.

Přesto se domnívám, že obraz, jaký cyklistické koridory v mapě vytvářejí, je za daných podmínek správný. A byť se zde nabízí srovnání s vídeňskými „Radrouten,“ Vídeň prostě není Praha a její páteřní síť má prostě jiný charakter.

Cyklomapa 2018, část na okraji vnitřního města. Značené i praktické trasy, cyklistický koridorový průjezd v úseku se sníženou kvalitou.

Závěr

Pro budoucí vydání mapy má smysl prodiskutovat záležitosti kolem zadání a případných revolučních změn její podoby nejpozději na podzim. Osobně bych dál nešel cestou nějaké revoluce, byť třeba Cheltenham styl je dost lákavá výzva k experimentu. Je také možné bavit se o zpracování mapy jiným způsobem. Půjde-li se ale cestou evoluce, existuje rozhodně dost věcí, které je na mapě stále potřeba zlepšit. Jako dobrou faktickou připomínku beru, že šedivé zobrazení hlavních ulic zhoršilo možnost orientace podle mapy, a pro příští vydání bych to určitě řešil.

Ale říkám to rovnou, hustotu praktických tras nebo provedení cyklistických koridorů za zásadní problémy stávající mapy fakt nepovažuji. Jsem ochotný smířit se s tím, že se hustota praktických tras vrátí ke stavu před rokem 2016, ale jen, bude-li to tvrdý požadavek. Stejně tak je možné „osekat“ nějaká příliš přebujelá ramena z cyklistických koridorů. Vždy si ale budu stát za tím, že souvislost koridoru je nezbytná i přes úseky s horší kvalitou trasy. V žádném městě na světě cyklisté na konci cyklostezky nesublimují. Žádná vaše mentální mapa nemá mezeru v místech, kde jedete mimo cyklostezku.

A není tedy současná podoba mapy  v rozporu s tím, co očekáváte od magistrátního produktu? Budete se divit, ale jako kartograf vzděláním předpokádám, že od mapy – ať ji vydává kdokoliv – budete očekávat především to, aby to byla dobrá mapa, použitelná v mezích možností co nejlépe pro svůj základní účel: volbu trasy a navigaci.