Výběr z dubnové cyklokomise

Průběh dubnové cyklokomise byl značně nevyvážený. Podstatné věci typu informací o průběhu přípravy investičních akcí, schválení způsobu financování projektů městských částí nebo řešení problémového místa pod Štefánikovým mostem jsme spláchli během pár desítek minut. Čemu jsme se věnovali potom, najdete v oficiálním zápisu.

I na Mariánské náměstí přišlo jaro (a bikesharing). Takže ke stojanu před magistrátem se už prostě nevejdete.

Postaví se, co se řeklo

Z dubnové zprávy TSK vyplynulo, že pětice investičních akcí, které byly prezentovány na městské tiskové konferenci minulý týden, je za stávajících okolností jistá. Jsou to stezka Cholupice – Dolní Břežany, zaplnění mezery na stezce Zbraslav – Jarov, Prostřední cesta v Kolodějích, spojka Sedlec – Suchdol a Vodní prostup Rokytka.

Další akce jsou pak v přípravě, nejde ale slíbit, že budou letos. Největším sólokaprem je přemostění Ohrobeckého potoka: po dostavbě stezky Zbraslav – Jarov poslední „past na žiletkáře“ na jižní větvi cyklotrasy A2. Jeho kvalitní vyřešení bude nepochybně zajištěno, protože za něj lobbuje i zásadní pražská procyklistická VIP (nebudu jmenovat).

Finance na letošní akce mají být ještě čistě městské, na příští rok se ale předpokládá čerpání ze Státního fondu dopravní infrastruktury (SFDI), jehož cyklostezková kapitola bývá obcemi v posledních letech čerpána vysoce nad rámec rozpočtovaných 150 – 200 milionů. České a moravské obce ty cyklostezky prostě chtějí – a umějí připravit. Praha už chce taky.

Mimo zápis jsem se dozvěděl o „střetu kultur“ při přípravě Vršovické drážní promenády, kdy IPR tlačí na širší pojetí celé akce, zatímco TSK by především ráda zajistila koridor promenády a kolem se děj vůle Boží. Ono by nebylo principiálně špatné začlenit to řešení co nejlépe do okolního kontextu, ovšem hrozí, že když se při té přípravě rozmáchnou příliš, tak z toho sice bude super krásný projekt revitalizace poloviny Slatin, ale protože nebude čas řešit „přízemnosti“ typu vyjednání nezbytných pozemků, bude si ho Praha moct strčit akorát tak do šuplete. Dřív bych nad širokým přístupem zajásal, čím jsem ale starší, tím jsem větší pragmatik. Rychle připravit, rychle postavit, ať se toho ještě dožiju, tečka.

Na přání městských částí

TSK nikdy nepostaví celý celoměstský systém. Na druhou stranu městské části často vědí, co chtějí, a samy projektují – nebo alespoň navrhují, případně o konkrétních projektech sní. Ostatně projekty z vzestupu posledních let vzešly právě z iniciativy městských částí. Teď už se ale ví, co chce magistrát, a balík peněz na to je omezený. Bylo proto třeba nastavit pravidla, což připravila pracovní skupina, a my to na komisi schválili.

Princip je asi ten, že „dvojciferné“ trasy (A1 – A50) řeší primárně TSK, „trojciferné“ (A100 – A502) městské části, posun je ale možný oběma směry. Městské části budou každoročně požádány o předložení záměrů. Buď na projekt, přípravu by pak zaplatil magistrát, nebo rovnou na akci se stavebním povolením. Štěstí přeje připraveným. Žádat se bude vždy v únoru, letos ale ještě v červnu.

Takže čtou-li tento text lidé z městských částí, které něco cyklistického chystají nebo chtějí, nechť zbystří a očekávají dopis od náměstka s výše uvedenou výzvou. Záměr se musí vejít do celoměstského systému ve verzi platné od letošního února. Do té se ale – buďme upřímní – vejde opravdu, opravdu mnohé.

A co se nevejde do systému nebo do pořadníku, může se zkusit přes SFDI.

Náplavky opět na tapetě

Jistou pozornost jsme věnovali náplavkám. Pod Štefánikovým mostem je nepřehledné a rizikové místo, už se tam čelně srazili dva cyklisté. Řešením bude zlepšit přehlednost tím, že se cyklisté nepovedou zpoza rohu. Vjezd na náplavku by se proto měl vhodně předláždit.

Za poslední roky ale usnuly i záměry na dodláždění hladkých úseků na obou koncích náplavek. Po skoro deseti letech je to docela ostuda a nic na tom nezmění ani skutečnost, že správci náplavek (TCP) cyklisté zrovna nevoní. TCP prý při některých akcích dokonce zakazuje průjezd cyklistů svévolně, aniž by k tomu měla nezbytný souhlas odboru dopravy MČ Praha 2.

Předseda komise tedy prověří, kde se projekty zasekly, a jak je nastartovat, a bude s TCP jednat. Jemně.

Masaryčka A410

Ještě divočejším tancem mezi chřestýši bude pokus o zajištění solidního severojížního průjezdu na trase A410 přes Pentou připravovanou rekonstrukci Masarykova nádraží. Penta na podzim 2018 zinscenovala jakousi participaci, ve které se dotázala veřejnosti, co by v jejich projektu uvítali. Za Auto*Mat jsem jim napsal, že bychom uvítali dodržení cyklogenerelu spočívající v bezbariérovém řešení trasy A410. V odpovědi jsme se dozvěděli, že bezbariérová prostupnost bude zajištěna dvojicí eskalátorů či výtahy a tím, že do obchodní pasáže nad nádražím nezakážou vstup s kolem. No tak jsem to poslal dál.

Samozřejmě, s firmou s mnoha trumfy v ruce (například posudek EIA na první etapu) a rozpočtem větším než hlavní město se nejedná lehce. Ale uvidí se, co bude.

Vizualizace Penta. Cyklotrasa A410 je v celoměstském systému vedena z ulice Opletalovy (na obrázku zcela vlevo) do rohu ulice Na Florenci (na obrázku za vizualizovanými budovami), a to v místě přemostění nádraží tou hladkou pasáží.

Kolárna a věž

Odbor magistrátu RFD nám představila záměr „KOLáren“ uvažovaných pro významné stanice veřejné dopravy. Vzhledem k zajímavosti tématu a k tomu, že koncept dokonce předváděli na For Bikes, si to ponechám na zvláštní článek.

Jestli ale půjde naprosto všechno dobře, tak se možná dočkáme jiného překvapení. Po prvotních komplikacích se ukázalo, že robotická cyklověž, jakou známe už zhruba z desítky českých měst, se v Praze po úpravě technologie vejde do stávajícího tubusu venkovních schodišť před Hlavním nádražím (ano, těch neformálních toalet, ke kterým se dneska bojíte byť i přiblížit). A ta schodiště má – jako asi jedinou věc na nádraží – ve správě TSK, takže se to může udělat!