Když řídí autopilot

Publikujeme krátký komentář k jedné situaci z jízdy městem, který nám zaslal čtenář Nightrider, děkujeme.


Ne, řeč nebude o robotických autech, ale o tom, co se odehrává za jízdy v naší hlavě

To si takhle jednou táhnu vozík s nadměrným nákladem. Přijíždím po chodníku k našemu paneláku a myslím na kdovíco. Kus přede mnou tlačí babička dědečka na invalidním vozíku. Tak s předstihem cinknu, aby o mně věděli a nelekli se. Babička se otočí, trochu zakličkuje, zajede ke kraji a přidá do kroku, jako by ji někdo honil. To je divné, já ji přece nehoním, ale za mnou nikdo další nejede, tak se mě asi přece jenom lekla. Pomalu se blížím a začínám rozumět, o čem si povídají. Vlastně nepovídají, jadrně nadávají na *ané cyklisty. Ale ne, to je nedorozumění, to jsem nechtěl.

Zpomaluji na jejich vycházkové tempo a začínám: „Dobrý den, nenechte se rušit, jenom zkusím, jestli se vedle vás vejdu.“ On je totiž ten náklad opravdu nadměrně široký a kromě toho taky křehký, takže objížďka po trávě nepřichází v úvahu. „Aha, nevejdu. Ale to nevadí, protože hned tady…“ už nestíhám doříct, že hned tady do toho vchodu nalevo odbočuji a předjíždět je tedy nakonec nebudu, protože se pár pustil do důrazného vysvětlování, co si o mně myslí a kam mám jít. Takže se omlouvám, sesedám, odbočuji a myslím si cosi o *aných důchodcích.

A pak mě to trklo: proč jsem se je vlastně snažil předjíždět, když odbočuji hned tady do toho vchodu? Nemusel jsem vůbec zvonit, mohl jsem sesednout a v klidu to dostrkat až ke dveřím, aniž by si mě ti dva vůbec všimli, a nic by mě to nestálo! Vždyť tohle je přesně ta situace, jakou na silnicích zažívám skoro denně a která mě nepřestává vytáčet: auto mě hlava nehlava předjede, jenom aby mi pak přímo před nosem zabrzdilo a někam odbočilo. PROČ?

Takže rekonstrukce: na co jsem v tu chvíli myslel? Už nevím, ale určitě ne na řízení. Nebylo proč, chodník vedl přímo, nebezpečí v dohledu žádné, situaci vyhodnocovalo podvědomí. To při prvním spatření loudající se dvojice zcela automaticky vyslalo signál „jedou výrazně pomaleji než ty – předjeď je“ a spustilo podprogram pro předjíždění: zkontroluj situaci vepředu (volno – OK), zazvoň (OK), najeď doleva (OK), zkontroluj šířku (nedostatečná – zruš manévr, zpomal, zařaď se doprava, konec). A úplně stejně to asi vypadá při pohledu zpoza volantu. Vědomá část mysli řeší strategické cíle (támhle budu odbočovat), podvědomí reaguje na vnější podněty a naučenými postupy je řeší (tomuhle uhni, tohle objeď, tady zastav, tohle předjeď a tak dál). K tomu, aby vědomí plně převzalo řízení a místo zautomatizovaných reakcí vymýšlelo nová řešení optimalizovaná na míru konkrétní situaci (má cenu teď dělat tohle, nebo radši počkám?), je potřeba určitá dávka soustředění. A to bohužel není samozřejmost.

Co z toho pro nás vyplývá? Že řízení jakéhokoli vozidla, ať už motorového nebo ne, vyžaduje především neustálou pozornost. Nic nového pod sluncem, ale stojí to za připomenutí. A ano, vím, že na chodníku nemá kolo co dělat, i když nikoho neohrožuje. Jestli mě tam někdo chytí a pokutuje, vymlouvat se nebudu.

Líbil se Vám článek?

Podpořte další rozvoj nezávislého online magazínu o cyklistické dopravě. Pomůžete nám udržet kvalitu obsahu s minimem reklamy.
nebo
Podpořit

Komentáře

  1. Tohle je přesný, nejenom po stránce příhody / situace a jejího, řekněme nečekaného vyústění jak v onom “ pro dobrotu na žebrotu“ tak v onom podvědomém spěchu nebo v tom přemýšlení expo, že situace něco vyžadovala/nevyžadovala.

    Za mě tomu dávám palec nahoru, *****hvězdiček, a velký like…

    Nu a k celé situaci bych dodal link na jedno takové video, vím nemělo by se linkovat na lidi, kteří cyklistiku berou tak vážně, že jsou schopni velmi neslušně vychovávat starší spoluobčany kteří se na sdíléném chodníku necítí moc jistě, ale myslím, že je to video, které má k příběhu zde uvedeném co říci, přestože cyklistapražský by asi k takové )sebe)reflexi a pěknému návodu pro ostatní účastníky nedošel, jemu zjevně šlo spíš o to pořádně celou situaci eskalovat ….

    tedy link na video, který autor nazval
    ZPOVĚĎ DŮCHODCŮ | Chodník je i pro lidi – ne jenom pro cyklisty!!!

    Cyklistky to schytaly od protivných staroušků, zeptal jsem se, co jim tak vadilo.
    15. října 2019 v Modřanech na cyklotrase A 21

    https://www.youtube.com/watch?v=VcE0GX1bnEw

  2. pěkné zamyšlení!
    Ovšem přiznejme si, zvonit (zatroubit) na invalidní vozík.. v tom je notná dávka nerespektu.

    Automatismus řízení čehokoli má být primárně nastavený na respektování druhých, jejich rychlosti a směru. Ale je pravda že účastník, který třeba nedává blinkry, jede nepředvídatelně, zbytečně pomalu, rychle, reaguje pozdě nebo vůbec na situaci okolo sebe, tak takový účastník se 100%respektovat prostě nedá. Což asi nebyl zrovna tento případ. ;-)

  3. Nechám stranou konkretní případ. Víc mne zajímá ta automatická jízda. To je totiž to, co zejména cyklisty v obcích ohrožuje. Řidič řídící na volnoběh totiž mnohé věci ani nepostřehne. Jeho oči cyklistu vidí, ale jeho mozek to automaticky vyhodnotí jako nezajímavé, poněvadž moc malé. Takže onomu cyklistovi prostě tu přednost nedá a vjede mu do cesty. Nebo i cyklistu vidí a registruje, ale vždyť to kolo jede většinou tak pomalu. Nevyhodnotí, že z toho kopce jede to kolo 50, stejně s těmi auty. Nebo při vystupování z auta prostě otevře dveře a zcela automaticky vystupuje. Vždyť mezi jeho parkujícím autem a pruhem jedoucích aut je ještě ten proužek široký akorát tak pro ty dveře, kde nikdo nejezdí.
    Ti řidiči nechtějí nikoho poškodit, či zranit. Jen nedávají pozor.
    I já na kole takhle často jezdím. Ne v obtížných situacích, kde hrozí nebezpečí. Ale když z toho vyjedu do klidné postranní ulice, tak prostě vypnu. Už mi takhle, v tomhle stavu, vyjel autem od chodníku rovnou do cesty a já ho včas neregistroval. Je třeba s tím bojovat.

  4. Mně na tom připadá zajímavé to zvonění; hrozně často bych rád na někoho, třeba na sdílené stezce, opatrně cinknul, aby se mě nelekl, až pojedu kolem. Ale reakce, kterou to většinou vyvolá je panický úlek a uskočení někam, tak s 50% šancí přímo do místa, kudy jsem chodce chtěl objet.

    Prostě nevím, jak to udělat, abych člověka spíše nevyděsil, nebo aby to nebral jako agresivní „UHNI!“. Nevím, jestl je to přirozené, nebo vytrénované bezohlednými cyklisty :(

    A k autopilotovi: už se vám někdy stalo, že jste konečně najednou přestali přemýšlet nad jinými věcmi, koukli kolem sebe a překvapeně si řekli „To už jsem TADY? Já si těch posledních 5 minut jízdy vůbec nevybavuju!“. Takový dost nepříjemný a sebezpytující pocit.

  5. @Jiří Boháč – chce to dobrý zvonek, já mam teď takový, který vydává celkem příjemný a postupný zvuk a lidé se chovají úplně jinak. Chce to taky na sebe upozornit s předstihem.

  6. Martin zvonek určitě pravda , mám takový ten levný se kterým se , dle síly zmáčknutí/natáhnutí perka dá udělat jemné cink, nebo silnější břink a pak případně opakovat, zvuk se “ dá regulovat“ i dotykem ruky. Bohužel značná část popupulace je “ na sluchátkách“ a tam nepomůže nic…. Taky hodně záleží na načasování, dost lidí začne zuřivě zvonit až v okamžiku, kdy jsou vzhledem k jejich rychlosti na “ hraně smyku“ pokud “ subjekt nezareaguje“ Já to zkouším v klidnějším prostoru spíše z dálky …

  7. újezďák, Jestli sem to místo z videa na Panoramě dobře identifikoval, tak nechápu proč tento úsek cyklotrasy je veden po takto úzkém zjevně původně chodníku přeznačeném na smíšenou stezku, když hned vedle je klidná rezidenční ulice K Dolům. Ten chodník je tak úzký, že sem tam prakticky nedá dodržet při předjíždění bezpečný odstup a celkem chápu, že se chodci cítí nekomfortně i když cyklista jede slušně.

    josuk, nechápu proč by zvonek měl být nerespekt vůči komukoliv, možná je to v tom chybném chápání zvonku které naznačuje formulace „zvonit (zatroubit)“. Zvonek přeci není totéž co trubka, zvonek spíš supluje to co mají auta přirozeně, hluk motoru a díku tomu ho chodci přirozeně zaregistrují, zvonek kolu nahrazuje hluk motoru, tedy zvonění je prosté dání na vědomí.

    Jo, občas ty reakce chodců jsou přehnané, jedu do celkem slušného kopce rozhodně pod 10 km/h a nějaká dětská výprava se varuje hysterickým řvaním „pozor kolo“. Když se někde rozhodnu nezvonit a počkat než se udělá místo tak dost lidí prudí jestli nemám zvonek. A jindy když někdo jde roztaženě, že se nedá bezpečně objet, tak na zvonek reaguje dotčeně.

  8. Tonda, taky nevím proč to nedali na vedlejší celkem klidnou silnici…
    Ohledně reakce nejhorší jsou asi mámy s kočáry a buď s dalším dítětem nebo se psíkem, nu a když jsou bruslích je to už celkem jasné, že budu stát. Jednou jsem takhle zazvonil na dvě maminy, jedoucí s kočáry vedle sebe na bruslích asi tak rychlostí chůze+ a dostal jsem világoš, že jsem jim mohl vzbudit děti…. ( stezka Klánovice Počernice) . Někdy může mít “ hlavní roli“ i určitá provinilost. Ty lidi někdy s určitostí vědí, že blokují a tak raději hned agresivněji vystartují aby si vylepšili “ pozici“ ….

  9. Tonda: na kohokoli zvonit možná, ale na invalidní vozík snad jen ve skutečně zvláštních případech, ne? (v tom je obsažená ta automatická přesmyčka řídícího chování!)

  10. Ať předjíždím kohokoliv a není prostor dát mu aspoň metr odstup, tak je bezpečnější zazvonit aby o mě věděl, tím spíš čím zranitelnější účastník provozu to je, takže na invalidní vozík především.

  11. Tonda: ještěže drtivá vetsina řidiču aut ma rozum a takhle neuvažují,že?.:-O
    Normálni ridič přece používá volant po obvodu. Tlačil jste nekdy vozík? Zatroubit nebo zazvonit na duchodkyni, to bych „především“ prostě nedal!

  12. Já jsem si pořídil zvonek hlavně kvůli Nuseláku, přes nějž jezdím denně po sdílené stezce. Zvoním s předstihem, ale kvůli hluku z provozu mě bohužel zvláště vzájemně si povídající chodci slyší až po několikátém zazvonění, když už jsem hned za nimi. A pak často nastává výše zmiňovaná panika a uskakování přesto, že už jedu krokem.

    Je to nepříjemné pro obě strany. Já si průjezd vynucuju fakt nerad. A proto tam při rekonstrukci měla vzniknout stezka oddělená. Minimálně ve směru z centra jsou tam tři pruhy nadbytečné.

    Obecně jsou sdílené stezky dost o ničem, hlavně tam, kde je cyklo intenzita nižší, takže chodci s cyklisty často nepočítají a jsou překvapení, když se tam nějaký zjeví. Ale to už je zase jiný příběh…

    Jinak zvonit na někoho na chodníku, kde nemám co na kole pohledávat, bych si nedovolil. Tam už mi to přijde jako nemístné troubení. Když už někde chodník využiju, tak se tam chovám co nejvíce jako host, abych pěší ani neomezoval nebo neměli ten pocit.

  13. josuk, tak ještě jednou, ty stavíš troubit nebo zvonit na stejnou úroveň. Já to vnímám zásadně odlišně, troubení je výstražné znamení jehož užití se řídí zákonem o provozu na pozemních komunikacích, zvonkem dávám o sobě vědět, je to jen náhrada přirozené hlučnosti auta.

  14. Tonda: autor zažil reálnou příhodu, udělal chybu, ví o tom a učinil i pro nás ostatní zamyšlení o tom, že nemáme spoléhat na automatické řízení. A s tím se nedá než souhlasit.
    Zvonek na kole používám, ale pokud někde podle 361/2000 Sb. § 53 odst. 2 nemám na kole co dělat, tak z toho vyplývá, že tam ani nebudu zvonit (na kole)!
    Neodpověděl jsi, jestli jsi tlačil vozík s člověkem (protože jsi mladý a zdravý a třikrát silnější než průměrná důchodkyně tak s aspoň 150 kg pacientem). A jestli na tebe třeba někdo zazvonil..?? :-P
    Automatismus řízení máme každý nastavený trochu jinak. Já třeba tak, že zvonění na invalidní vozík, člověka s berlema by musela povolit šedá kůra ve zvláštních případech, automatika řízení mi to neudělá. Stejně jako třeba automaticky nepouštím malé děti, pokud není očekovanej i protisměr (tohle jednou udělala moje sestra , děti se vděčně rozběhly… naštěstí řidička v protisměru to ubrzdila – a pak teda lovila svůj mobil pod pedály..). Je prostě řada věcí, který do automatiky jdou defaultně nastavit. Každý děláme chyby, ale dobře vyladěná automatika – říká se tomu taky třeba zkušenost – riziko snižuje.

  15. Holt automatické chování při řízení je svině. Já jsem se naučil netlačit na pilu, ale radši počkat, on se ten prostor nakonec stejně objeví. Je fakt, že je to náročné a nebýt neskutečného štěstí na zvonky(nakonec stejně nezvonily), tak se takového chování možná nenaučím.

  16. OK, na chodníku, který je bez pochyb chodníkem bych asi nezvonil a počkal až se udělá místo.

    Nechápu co záleží jestli sem osobně tlačil vozík (ano tlačil, invalidní párkrát, dvoukolák s nákladem po zahradě často). Ale pokud sem někde kde být smím a není tam dost místa, tak prostě zvoním a fakt neřeším na koho, to že je někdo na vozíku je jeho věc, já sem mu to nezavinil a nevím proč bych se z toho měl potento.

  17. Když to tu tak čtu budu za vyvrhela ale:
    Automatizace řízení není špatně. Naopak je to žádoucí stav. Zautomatizované reakce a návyky jsou rychlejší a přesnější.

    Nežádoucím stavem jsou nevhodné zautomatizované návyky. Ty je potřeba cíleným tréninkem odstraňovat a budovat správné.

    Viz fáze motorického učení, typicky ve sportu:
    Generalizace – Diferenciace – AUTOMATIZACE – Tvořivost…
    Kde tvořivost je označována jako vrcholná fáze / mistrovská úroveň.

  18. Projednou s a-b-c souhlasím. Po lidech, kteří se pohybují v dopravě, bychom měli požadovat co nejmíň – k čemuž patří i to, že se dokážou dopravit domů aniž by se museli celou dobu soustředit jak dispečeři letového provozu. A tím opět končíme u dopravního prostředí a nizozemských principů udržitelné bezpečnosti…

  19. Vratislav Filler, nemyslím si, že letecký dispečer zažívá, ve smyslu sledování okolí a provozu, to co obyčejný účastník, od cyklistů až po řidiče :) On třeba nemusí sledovat dopravní značky, kterých u nás přibývá jako moru jak „ve vzduchu“, tak na zemi i právě pod tlakem “ udržitelné bezpečnosti“ :) což je krásný novotvar, ještě lepší by byla “ udržitelná udržitelnost“ ,

    Nu a o té udržitelnosti by nám mohla vyprávět Praha 1, právě se tam neudržela koalice a Čižinský asi jde od vesla …

  20. Vsichni tu diskutuji moc krasne, ale take vsem tu uniklo, ze nekdo v CR vezl „na kole“ veliky naklad. V CR, kaslete na nejaky zvonek, chodnik, automatizaci, nekdo vezl naklad pomoci kola. Radujme se. To je duvod k radosti a chtit po autorovi video a dalsi info, co odkud jak,at se muzeme inspirovat nejen v tom, jak strasit babicky a dedecky ;-)

    Takze, kde ziskame dalsi podrobnosti a nakladu a ceste samotne?

  21. Pavel Mašek, tak zrovna na tomhle webu je tak celkem normální, že už to snad nikoho už ani nepřekvapí :) Tak hlavně aby jsme se nedozvěděli, že nadměrný byl tak, že porušil zákon :)

  22. @ujezdak
    – nojo, ja hlupak zapomnel, kam to pisu a sarkasmus byl neadekvatne zacilen. To je tak, když člověk na Twitteru čte Tapírovy příspěvky, že v zimě není ve městě ani jeden cyklista a pak jde hned sem.

  23. Ze své zkušenosti bych dodal to, že každý má určitou mez tolerance a „pohody“, tudíž nějaké to přibrždění, červená na semaforu, chodec, díra v silnici = „klídek“. S narůstajícím opakováním a stresem se člověk dopracuje tomu, že desátého pěšáka na sdílené cestě by nejradši opral třicítkou 20cm od ramena bez zvonku a 50tá díra v silnici ho přivádí k šílenství, je to i pochopitelné a lidské. Zrovna v českém brodě jsem projel zákaz cyklistů v domnění, že to 1 auto v dáli za mnou mě za 400m úsek nedojede – no dojel a řádně vytroubil, i když před 2lety se tam normálně mohlo a jel jsem 30km/h – ano, měl jsem jet po sdíleném chodníku vedle a vyhnout se chodcům jdoucím zásadně prostředkem a pak skončit o 400 dál a čekat na zelenou na přechod nebo to „oprasit“ a skočit z chodníku rovnou do silnice … O pár km dál v Újezdě n/L jsem chtěl udělat dobrý skutek a pustit protijedoucí dodávku odbočit vlevo, za což jsem si vysloužil vytroubení auta za mnou, hold 2sec zdržení :-(

  24. Jan Herda , jo v Újezdu už nervozita stoupá ve smyslu kde asi začne kolona ….

    Obecně se téhle kumulaci snažím vyhnout jak na kole tak v autě, na českých silnicích by takhle člověk musel vybuchnout , spíš se snažím hledat nějaká pozitiva …

    K těm děrám, na podzim jsem jel na kole a podle stínu jsem viděl, že mě dojel další cyklista, takže jsem okamžitě najel na grupeto mode a začal ukazovat díry, praskliny, kanály a tak no a cca asi kilák dál na červené zajel vedle mě a hrozně se zajímal, co jsem se tak zbláznil, že se bál co dělám a dal si radši mezeru :) , takže já mu chtěl udělat pohodu a on se spíš vybál :D

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*


Další z rubriky

Praha očima začínajícího městského cyklisty 123

08. 08. - Martin Perlík - Dopisy čtenářů
Je to skoro 7 let, co jsem na kolo nesedl. Od doby, kdy jsem se..více

Postřehy z Bernu  2

10. 07. - Martin Langpaul - Dopisy čtenářů
Bern je hlavní město švýcarské konfederace – osmimilionové země jejíž nevelká města se desítky let umisťují..více

Pohled z druhé strany volantu 19

Není na škodu vyzkoušet si, jak to vidí ostatní účastníci provozu. Napsáno podle skutečné události..více

Jak jsem si neprojel Blanku, aneb ta naše povaha česká 3

Článek zaslal Martin Poštulka, děkujeme. Také vy můžete zaslat konstruktivní příběh na adresu redakce@prahounakole.cz Nemám..více

Diskuze kolem Lupáčovy 7

Dnes přinášíme reakci Milana Sejrka na článek z Radničních novinek kriticky komentující nové obousměrné zprůjezdnění..více

Proč nejezdím na kole 41

Než se pustím do sepisování toho dlouhého seznamu důvodů / výmluv, proč ne, ráda bych..více

Podpořte nás

Podpořte další rozvoj nezávislého online magazínu o cyklistické dopravě. Pomůžete nám udržet kvalitu obsahu s minimem reklamy.
nebo
Daruj
FacebookInstagramTwitterYouTube

Anketa

Jezdíte v době pandemie po Praze na kole?

Výsledky →

Nahrávání ... Nahrávání ...
Archív anket →

Poslední komentáře

webdesign by 2046
↑ nahoru