Cyklistické ulice v Aarhusu jako inspirace pro Prahu

Publikováno: 27. března. 2020, 1 min. čtení
Aktualizováno: 20. prosince. 2020
Publikováno: 27. března. 2020, 1 min. čtení
Aktualizováno: 20. prosince. 2020
! Toto je komerční sdělení. Městem na kole není jeho autorem a neodpovídá za jeho obsah.

Cyklistická doprava v Dánsku – ostatně stejně jako všude jinde – je především o infrastruktuře. Loňská výprava zástupců spolku AutoMat, vítězných měst ze soutěže Do práce na kole a partnerů z Flixbusu do Dánska nám umožnila vidět na vlastní oči dopravní opatření v Kodani a Aarhusu – a to včetně zasvěceného výkladu. Akce proběhla ve spolupráci s dánským velvyslanectvím. Aarhusem nás provedl Martin Løv Simonsen, vedoucí odboru města zodpovědného za cyklistickou dopravu. 

Toto je komerční sdělení spolku AutoMat.
Prahou na kole není jeho autorem a neodpovídá za jeho obsah.

Dánská cyklistická infrastruktura využívá čtyři základní druhy opatření: jednosměrné vyvýšené pásy (u nás známé jako „dánské“ či „kodaňské“), cyklopruhy za parkujícími auty, vyhrazené cyklostezky a zklidněné ulice. Řešení zklidněných ulic v centru největšího jutského města Aarhusu je zajímavým příkladem funkční infrastruktury v podmínkách stísněného historického centra, které je svými prostorovými možnostmi Praze docela podobné. 

Dánské pásy a sčítač cyklistů v Aarhusu.

Aarhus a cyklodoprava

Aarhus je největší město pevninské části Dánska, tzv. Jutského poloostrova. Jedná se o univerzitní a přístavní město, se zhruba 300 tisíci obyvateli. Samotné město neleží v rovině, okrajové části jsou převýšené do 100 metrů. Podíl cyklistické dopravy je 22 %. Na cestách do zaměstnání ve vnitřním městě má kolo přes 50% podíl, mezi studenty pak 45% podíl. 

V letech 2010 až 2016 zaznamenalo město zhruba 30% nárůst intenzity cyklodopravy, především díky soustavné dopravní politice podporující cyklisitckou dopravu. V městské strategii do roku 2021 je navržen nárůst o dalších 20 %. 

Významnou součástí infrastruktury jsou tzv. „superhighways“ – oddělené cyklostezky, vedoucí do okrajových částí města a obkružující historické centrum. Tři radiály a vnitřní okruh již jsou v provozu. (Poznámka: tématu superdálnic v dánských městech se budeme rádi věnovat ve zvláštním článku).

Zajímavý je také způsob, jak byly vyřešeny elektrokoloběžky v centru. Licenci má jedna firma, zastropovaná je na 200 koloběžek. Systém je nastavený tak, že v centru koloběžky nezrychlí nad 15 km/h a v pěších zónách zpomalí na rychlost 2 km/h. Toto technické řešení se zcela osvědčilo.

Konkrétní cykloopatření bývají někdy předmětem politické debaty, zejména pokud jde o přidělení větších objemů financí na cyklodálnice nebo o případy, kdy je kvůli cykloopatření potřeba rušit parkovací místa. Podporu jízdy na kole jako takovou ale žádná politická strana nezpochybňuje.

Cyklistická dálnice na okraji centra.

Cyklistické ulice

Vnitřní město je obsloužené tramvajovou tratí, což zvyšuje nároky na uliční profil. Úzké místo je zejména při starém přístavu, kde se nedají zřídit klasické dánské pásy. Prostupnost historického centra v Aarhusu tak čelí podobnému problému jako Praha – je velmi obtížné zřídit souvislou cyklostezku kolem centra. 

Aarhus problém vyřešil upřednostněním cyklistů ve vybraných ulicích. Ulice vedou zpravidla souběžně s hlavními třídami kolem centra a vyhýbají se pěším zónám. Na kraji centra navazují na cyklodálníce. Cyklistické ulice jsou intenzivně využívány, intenzity jsou 5 až 10 tisíc cyklistů za den.

Dopravní řešení spočívá v povolení obousměrné jízdy cyklistů, zajištění bezpečných průjezdů přes křižovatky s frekventovanými ulicemi a uvolnění vozovky v šířce mezi 4 a 6 metry. V protisměru mohou být zřízeny protisměrné vyvýšené pásy. Na některých místech jsou ulice zaslepené pro auta, aby na nich byl minimální provoz. Omezeno je také parkování. Nezbytné zásobování je někdy řešeno povolením parkovat pouze mezi 9 a 11 hodinou dopolední. Nemusíme snad ani dodávat, že v cyklistických ulicích je důsledně zajištěn asfaltový povrch.

Cyklistické ulice jsme zažili jako chodci a nutno říct, že to v nich opravdu sviští. Zvlášť na Mjelgade, kde je frekvence deset tisíc cyklistů za den. Projíždějící cyklisté se ale díky tomu nemotají v úzkém koridoru tramvajové trati nebo ve zklidněných obchodních ulicích. 

Zřízení cyklistických ulic bylo také vhodnou příležitostí pro umístění doplňkové infrastruktury. Město tak umístilo několik servisních stojanů, které, jak jsme viděli, jsou relativně hojně užívány. 

Servisní stanoviště a odpočívka v místě zaslepení cyklistické ulice pro auta.

Inspirace pro Prahu?

Praha se dlouhodobě potýká s tím, jak racionálně vyřešit cyklistický průjezd historickým centrem. Přes dopravně naprosto nevhodné Křižovnické náměstí u Karlova mostu projíždí v sezóně 900 cyklistů denně, přes pěší zónu na Můstku nebo na Revoluční pět stovek. Důvod, proč se AutoMat i další zástupci cyklistů zuby nehty snaží zachovat průjezd pěšími zónami není ten, že by to bylo nějaké zvlášť skvělé řešení. Jde jen o to, že lepší průjezd v tomto okamžiku k dispozici prostě není. 

Propojení relativně méně frekventovaných ulic, jako je tomu v Aarhusu, je proto pro přinejmenším krátkodobé řešení průjezdu centrem rozhodně zajímavou inspirací. Nutno ovšem vzít v potaz, že aby něco takového fungovalo, musí to mít také odpovídající kvalitu. 

Funkční řešení by muselo nabídnout:

  • jednoduchou navigovatelnost, pokud možno obousměrné řešení stejnou ulicí bez zajížděk a závleků,
  • srovnatelnou jízdní dobu se stávajícími průjezdy přes Křižovnické náměstí či pěší zóny,
  • slabý provoz aut tak, aby byl únosný pro všechny skupiny cyklistů včetně těch slabších, 
  • a úpravu povrchů tak, aby byly eliminovány obtížně sjízdné velké dlažební kostky.

Ostatně, kvalitu řešení bychom poznali snadno podle toho, že by jej cyklisté začali sami vyhledávat. Ze stávajících intenzit ve vedlejších uličkách Starého Města je zřejmé, že současný stav, pro jízdu na kole atraktivní není. Můstek upřednostňuje dvojnásobek lidí oproti Rytířské, Železnou jezdí pětkrát více cyklistů než Husovou. 

Stejně jako kdekoliv jinde se v Praze potvrzuje, že cyklisté jezdí tam, kde k tomu mají podmínky. A stahují-li se do ulic, kde není jejich přítomnost žádoucí, dělá městská správa v oblasti cyklistické dopravy něco špatně. 

! Toto je komerční sdělení. Městem na kole není jeho autorem a neodpovídá za jeho obsah.
Vratislav Filler
Zakladatel mapy a webu Prahou na kole, předchůdců tohoto magazínu. Zaměřuje se analyticky na cyklistickou infrastrukturu, především v Praze. Je členem pražské cyklokomise, poradního orgánu Rady hl. m. Prahy. Působí jako dopravní expert ve spolku AutoMat. Vědecký pracovník zaměřený na přesné aplikace globálních navigačních systémů.

Martin Šnobr 30. 3. 2020, 11:10

Skvělá inspirace, jak to řešit v Praze. Líbí se mi, jak malé značky tam používají, hned je to město hezčí.

A aby centrum Prahy něčeho takového dosáhlo, chtělo by to minimálně začít zřizovat cykloobusměrky. V mnohých případech by se vytvořila rozumná alternativa k jízdě na rušných komunikacích mezi tramvajemi a auty.

Pavel Mašek 4. 4. 2020, 01:43

Ví někdo, jaký je v tomto městě povrch? Podle fotek to vypadá na stoprocentní asfalt.

Pavel Mašek 4. 4. 2020, 01:46

cit: "v pěších zónách zpomalí na rychlost 2 km/h." to je správně? Průměrný rychlost chůze je 4-6 km/h. Kdybych to přirovnal ke kolu, tak se většina lidí neudrží.

Líbil se Vám článek? Podpořte náš další obsah!
Stačí 10 Kč a minuta Vašeho času.

Vyberte prosím částku, poté budete přesmerováni na darujme.cz

Mohlo by vás zajímat
Budapešť na kole
Inspirace z Evropy,

Budapešť na kole

06. března. 2024, 3min. čtení6