V noci, za deště a v zimě

Ideální cyklistická sezóna netrvá celý rok. Na podzim se dny zkracují, ochlazuje se a prší. V zimě pak padá sníh. Severské přísloví ale říká: Neexistuje nepříznivé počasí, jen špatné oblečení („a vybavení“, dodávají celoroční cyklisté z měst, jako je Kodaň, kde se i v zimě vykoná na kole 17% cest).

Podkapitoly:

Za tmy a šera

Naprostým základem je mít kolo vybavené patřičnými odrazkami (bílá vpřadu, červená vzadu, oranžové ve výpletu a žluté na šlapkách). Odrazky ve výpletu můžete nahradit reflexním páskem na plášti, odrazky vpředu a vzadu pak reflexními samolepkami.

Ve městě zpravidla nepotřebujete světlomet, ulice jsou osvětlené. Ale blikačky jsou nutné. Přední blikačka je důležitější než zadní, z toho důvodu, že zezadu na vás řidiči zpravidla svítí „do odrazek“ a tudíž vás odhalí, i když jste vzadu světelně pasivní. Před vámi ale vjíždějí auta „z boku“ a sebelepší odrazky vám nepomohou. Skoro stejnou práci jako zadní blikačka udělá reflexní páska na levém lýtku.

V městském provozu ja vhodné svitit nebo blikat už za šera. Auta byla dříve povinna svítit „za snížené viditelnosti“, což je přesně ten stav, za kterého byste měli svítit i vy. Za naprosté tmy jste slušně viditelní už s odrazkami, za šera ale odrazky splývají a musíte svítit aktivně. Osvětlovací sady se senzorem se umějí spustit automaticky.

Pásky na levé lýtko, shora blikací, látková na suchý zip, kovová samosvinovací.

Pokud blikačky delší dobu nepoužíváte, zkontrolujte si, v jaké kondici mají baterie. I skoro prázdná baterie působí prvních pár minut svěžím dojmem, zkuste je tedy nechat pár minut svítit. Pokud vyhasínají, je na čase je vyměnit, pokud možno za akumulátory. Kdo pohání své světlo dynamem, měl by si ověřit, v jakém stavu má elektrický rozvod.

Světla poháněná dynamem v náboji nebo bezdotykovou indukcí jsou pro město nejvhodnější. Nebude vás například trápit otázka, zda „plýtvat baterkami“ v době soumraku, kdy je paradoxně potřeba svítit spíš než za tmy.

Éra čelovek je už za námi (ledaže máte na trase noční MTB vložku). Používat čelovku ve městě (zvlášť výkonnou a na pěších zónách), je pěkná bezohlednost. Toužíte-li po silném světle, přidělejte si ho na kolo napevno.

Reflexní vesta, blikající reflexní pásky a jiná masivní světelná výbava nad rámec běžného osvětlení vám zajistí, že budete viděni nejen předjíždějícmi řidiči, ale i piloty letadel přistávajících na Ruzyňském letišti. Zvažte, zda vám stojí za to posouvat tímto hranici toho, kolik osvětlení považují řidiči za normální. Vestička a výkonnější světla se hodí na rychlostní komunikace, meziměstské úseky či chvíle, kdy koncem listopadu padají „hovna s háčkama“. Na druhou stranu, „vychovávat“ řidiče na výpadovce skomírající lampičkou a černým kabátem také není zrovna dobrý nápad.

Pro pravidelnou jízdu za tmy se vyplatí mít kromě „hlavního“ osvětlení ještě nějakou zálohu. K bateriové blikačce aspoň náhradní baterie, k dynamem poháněným světlům ještě nouzovou malou bliknu pro případ poruchy.

Neříkejte, že v té hoře blikajícího šrotu doma nenajdete aspoň jednu, kterou si můžete vzít s sebou… Zleva nouzová blecha na sedlovku, reklamní světýlko měnící barvu, blikačka ze supermarketu, světlomet podřadné značky koupený tamtéž.

Když už se dostanete do situace, kdy potřebujete dojet bez světel, nezbývá než jet pomaleji, vedlejšími ulicemi a vzdát se představy, že máte na jakékoliv křižovatce přednost, i kdyby dopravní značení stokrát tvrdilo opak. A vaše další cesta musí vést do obchodu s cyklodoplňky.

Dynamo nebo baterie?

„Klasické“ dynamo není již příliš používané, především pro svůj větší valivý odpor. Nová městská kola ale mají zpravidla indukční, téměř bezodporová dynama v náboji. Existují i drátová dynama, a podobné technické vychytávky. Zadní světlo bývá u městských kol doplněno kondenzátorem, který se za jízdy dobíjí a dodává mu tak energii ještě několik minut po zastavení kola. Díky tomu světlo při zastavení na křižovatkách nezhasíná a svou funkčností se blíží bateriové blikačce. Na druhou stranu, nejlevnější městská kola a retrokola mají někdy napevno připevněná bateriová světla připomínající vzhledem tradiční světla dynamová.

Takřka optimální sadou pro město jsou trvalá indukční světla Reelight, která namontujete snadno na osy obou kol a nemusíte se o svou viditelnost dále starat. Neřeší ale potřebu světlometu, kterou musíte řešit zvlášť.

Vývoj zejména LED diod v posledních letech umožnil nabídnout velmi výkonná bateriová světla s dlouhou dobou svícení.

Noční styl jízdy

Při jízdě za tmy uberte na agresivitě. Auta někdy zapínají dálková světla, která vás oslní tak, že ani nevíte, kde je kraj vozovky. Odhad vzdálenosti je v noci obtížnější, takže předpokládejte, že auto jede rychleji. Na cyklostezkách a chodnících pak buďte velmi opatrní na chodce, kteří často nebývají vidět do posledního okamžiku. A pamatujte, že pokud míjíte večerního osamělého chodce jinde, než na nejbližší spojce od zastávky k zástavbě, může být někde poblíž i jeho pes.


Co dělat za mokra

S jízdou přímo za deště se v našich zeměpisných šířkách nesetkáte zdaleka tak často, jak byste předpokládali. Jiná věc je jízda za mokra. Zatímco přeháňka může trvát pár minut, silnice mohou být následně mokré několik hodin i dnů.

Blatníky

Silničáři, festkaři a milovníci jednoduchosti jednoduchosti a úzkých plášťů mohou nesouhlasit, ale blatníky jsou základ. Zvlášť přední kolo má smysl řádně zabalit co nejdelším blatníkem. Platí, že čím širší plášť, tím více vody na nohavicích. Úzké silniční pláště cákají jen málo, zvlášť při pomalejší jízdě.

Když máte blatníky, můžete vyrazit hned, jak přeháňka skončí.

Pozor na věci

V tom, co je důležité při dešti chránit, před oblečením rozhodně předřazujeme obsah brašen. Pokud si své věci dáváte volně do košíku, pak je vždy dobré mít s sebou někde zastrčenu alespoň jednoduchou igelitku přiměřené velikosti. Když sprchne, tak své věci zabalíte právě do ní a ani případné odletující kapky vám vaše cennosti neušpiní.

vk_elektrokolo_kosik

Do košíku vkládejte za deště své věci raději zabalené do igelitky.

Pokud používáte speciální cyklistické brašny, tak ty voděodolnost zpravidla zajišťují. Ty své ale rozhodně ještě prověřte. Slabým místem bývají namáhané švy (hlavně ty spodní) a zapínání. Do města zpravidla nepotřebujete stoprocentní vodotěsnost třídy „Ortlieb“, ale standardem jsou zakryté nebo voděodolné horní zipy. Kabely s velkým krytem přes zapínání odrazí déšť lépe, než tašky s volným zapínáním určené spíš pro nákupy. Konečně, právě do solidní brašny si můžete dát suché převlečení nebo boty.

Nesmírně nápomocným doplňkem je nepromokavý kryt sedla, když kolo za deště parkujete na ulici. Minimálně postačí menší igelitka, kterou vozíte zastrčenou do sedla, nebo koupací čepice či igeliťák se zatahovací šňůrkou. Existují ale i speciání kryty, které uspokojí každého estéta. U nás jsou příšerně drahé, ale při návštěvě zahraničních měst je můžete v rámci reklamních akcí dostat zdarma, nebo je dokonce po příchodu najít natažené na sedle svého kola.

Prší různě

Lehčí přeháňky vás mohou nechat naprosto klidnými. Buď uschnete ještě cestou, nebo stejně příliš nepromoknete. Také slabý, i když vytrvalejší déšť nebývá pro většinu běžného oblečení problém. Hustý, vytrvalý déšť při teplotách pod patnáct stupňů je už zlý, ale na takové počasí narazíte v sezóně i při každodenní cestě párkrát za rok. Potom platí, že prochladnout je horší než promoknout a i promoknutí se dá na kole výrazně omezit, aniž byste se museli odívat do kožených kombinéz.

Co na sebe

Cyklistické a sportovní obchody nabízejí rozmanitý výběr cyklopláštěnek. Jednorázový „kondom“ může být nouzovým řešením pro chvíle, kdy se zapomenete chránit jinak a pokud ho máte kam dát (a nezapomínáte na něj), nijak vás nezatíží. Pro běžné ježdění na kratší vzdálenosti (a menšími rychlostmi) se hodí pláštěnka typu pončo, co nejdelší, aby zakryla exponované horní strany stehen a kolena. Speciální cyklistické pláštěnky se napínají přes ruce až na řidítka, fungují ale dobře jen při opravdu pomalé jízdě.

Cyklistické pončo a jiná protidešťová výbava v akci (a taky Xtracycle).

Skuteční každodenní praktici si zpravidla našli vlastní řešení, které se bez pláštěnky obejde. Nepromokavá větrovka a kalhoty na převlečení nesníží požitek z jízdy. Saka mívají často tu překvapivou vlastnost, že na nich opršení prostě není vidět, dokud vám tedy nekape ze šosů. Existují (a už i v Praze se dají koupit) i speciální modely pro městské cyklisty. Místo deštníku poslouží klobouk. Ani plstěný jarník obvykle neproprší dřív než za půl hodiny, což pro cestu do práce zpravidla stačí.

Na nohy se dají sehnat nepromokavé kalhoty či návleky, v silném dešti stejně není ochrana stoprocentní. Je-li zrovna teplo, můžete se prostě na ochranu vykašlat a vzít si sandály a plátěné kraťasy s tím, že sice promoknou, ale zase brzy uschnou.

A konečně, nic nepotěší tak, jako v práci uschované suché oblečení na převlek, a horký čaj, kafe nebo čokoláda po příjezdu.

Jízdní styl

Za deště a na mokré vozovce musíte trochu uzpůsobit styl své jízdy. Máte-li ráfkové brzdy, pak po namočení ráfků počítejte s výrazně horším brzdným účinkem. Brzdy se dají držet „v pohotovosti“ občasným jemným „pumpováním“, kterým je osušíte. Když ale potřebujete prudce zabrzdit, výsledek stejně nebude stoprocentní.

Obecně není dobré projíždět louže. Mohou být hlubší, než čekáte, a před pocákáním nohou pak neochrání ani blatník se zástěrkou. Na jejich dně se také shromažďuje více sajrajtu, který se až příliš snadno přenese na spodek vašeho kola. V neposlední řadě mohou louže, zvlášť ve vedlejších ulicích, ukrývat překvapení typu střepů či vypadlé kostky. Stav pražských komunikací vás tak za mokra posune na bezpečný metr od kraje jaksi samovolně.

Zvláštní pozor si dejte na tramvajové koleje. Za mokra si na nich dovolte jen desetinu toho, co za sucha. Záleží také na směsi, z jaké máte plášť předního kola. Některé (zejména značkové) pláště drží překvapivě dobře, jiné na kovu kloužou jak na namydlené podlaze (nechvalně proslulé byly v tomto směru výrobky značky Kenda). Tramvajové koleje proto přejíždějte zásadně bez zatáčení, i za cenu zpomalení nebo nadjetí si do levé části pruhu. Za mokra bývá podobně zrádné také napadané listí a hladké dřevo.

Změňte trasu

Mokré počasí může ovlivnit i vaší trasu: Za deště (a to i když hojně pršelo třeba před několika hodinami) se nevyplatí používat cesty s nezpevněným povrchem: jindy pevné a příjemné cesty se mohou proměnit v bezedné bažiny. V mnoha případech se dá kritický úsek objet za cenu zajížďky. Pokud je takových úseků povícero a silně vás obtěžují, najděte si pro případ mokra alternativní trasu po asfaltu. Přece jen — mokré oblečení uschne; bláto samo od sebe nezmizí ani z oblečení ani z kola.

Zvolte jiný čas

Ráno se vám to podařit nemusí, ale při cestě z práce můžete často bez problému půl hodinky či hodinku počkat, než déšť ustane. Dobrými rádci jsou v tomto meteorologické radary (např. http://radar.bourky.cz/), ze kterých se zakrátko naučíte dobře odhadovat, za jak dlouho právě zuřící bouřka přejde. Pro předpověď lze používat i množství mobilních aplikací. V Česku bývá asi nejspolehlivější předpověď ČHMÚ, mnoho lidí ale oceňuje intuitivní hodinové zobrazení norského meteorologického institutu. Konečně, když už od rána prší nad všechny přijatelné meze, můžete si cestu zkrátit metrem nebo protentokrát vynechat. Nemusí se jezdit úplně vždy, zvlášť pokud byste měli přijet na místo určení otrávení a zbědovaní.

meteogram_yr

A po období dešťů…

se trochu podívejte na svoje kolo. Jestli jste jezdili po rozbahněných cestách, tak stojí za to kolo zespoda umýt. Kápněte do řetězu olej, který se nejspíš vymyl, a zkontrolujte, zda jste ještě spokojení s chováním brzd (když už to neděláte jindy).


A v zimě?

Teploty pod bodem mrazu přinášejí městským cyklistům nové výzvy: Námrazu, sníh a neudržované cyklostezky. Ale i kouzelné zážitky: Není nic krásnějšího, než projíždět se večerními ulicemi, ztichlými po napadnutí prvního sněhu…

Zimní výbava

Základním předpokladem pro jízdu v zimním období je kvalitně osvětlené kolo. Musíte počítat s tím, že v období solení vozovek bude kolo trpět výrazně víc než jindy. Řešením je buď výměna za hůře osazené nebo starší zimní kolo, případně pečlivější péče. Pokud možno parkujte kolo v teple a podkládejte pod něj hadry nebo kartony, aby okapalo. A čistěte spodek kola a pohyblivé díly od soli.

Na zimu jsou lepší silnější pláště s hrubším vzorkem, který pomůže ve sněhu a břečce. Také je vhodné snížit trochu tlak. Pláště s hřeby mají smysl jen několik dnů v roce, kdy namrzne a klouže všechno, co má nohy a kola — v takové dny vyjíždějí jen ti největší hardkoráři. Mohou vám ale přidat dodatečnou jistotu, i když v 95% zimy budou vlastně ležet ladem.

Extrémně nízké teploty mohou způsobit zatuhnutí brzd či jiných mechanických součástek, proto je mějte dobře namazané (vazelínou určenou pro zimu). Počítejte s tím, že když se víc nabalíte, nebo použijete kuklu, můžete mít potíže s otáčením hlavy a periferním viděním (i slyšením). Proto rozhodně stojí za zvážení montáž zpětného zrcátka.

Největším nepřítelem kola v zimě je pochopitelně namrzající břečka a sůl. Nejvíc trpí řetěz a převody. Ty spolehlivě chrání jen kompletní kryt, jaký mívají některá městská kola, na bicykly s klasickou přehazovačkou se ale nehodí. Potom je třeba udržovat převody co nejvíc čisté a pravidelně promazávat.

Blatníky jsou v zimě dvousečná zbraň, ve většině případů pomáhají, jakmile ale napadne prašan, mají tendenci se napadaným sněhem zalepit — zvlášť když střídáte úseky solené a údržbáři opomíjené. Zástěrka na předním blatníku se ale spíš vyplatí. Osvědčují se také boční kryty zadního kola, které zajistí, že po skončení projížďky nebudete vypadat jako cyklokrosový závodník — přinejmenším v horní části těla. Proti zacákání od předjíždějících aut chrání slušně neoprénové návleky přes boty.

Oblečení

I v zimě platí základní městské pravidlo, že s oblečením není třeba mnoho vymýšlet, pokud jedeme maximálně pár kilometrů. Stačí to s oblečením úmyslně nepřehnat a tepelná pohoda vznikne po pár minutách jízdy sama. Zvláštní péči si zaslouží především končetiny a hlava.

Na nohy v zimě nosíme dvoje slabší ponožky, přes něž za horších mrazů natáhneme podkolenky. Zvláštní ochranu před prochladnutím pak vyžadují kolena. Návlek, nebo skrytý šátek rozhodně není na závadu. Můžete také použít kalhoty s podšívkou nebo punčocháče. Na ruce jsou dobré slabší textilní rukavice pod speciální zimní cyklistické rukavice, raději než tlusté lyžařské rukavice.

Nejmokřejší budete při teplotách kolem nuly. Při delší cestě v břečkách provlhne časem skoro všechno, pak není ostudou brát si převlečení s sebou, i když v létě to nemáme zapotřebí.

Pod helmu patří čelenka, tenčí čepice přes uši, nebo šátek. Velký šátek najde své místo na krku. Kryje hrudník a když je vzduch příliš studený nebo se hodně zadýcháte, můžete si ho přetáhnout přes ústa. Dýcháním přes šátek si vdechovaný vzduch výrazně zahřejete. Při rychlé jízdě v mrazech trpí nejvíce oči, brýle jsou téměř nezbytné.

Pokud nosíte brýle, vyplatí se mít v některé svrchní kapse hadřík nebo kapesník na jejich otírání v případě, že se zamlží. To se stane snadno, stačí, abyste zastavili na světlech a po dvaceti vteřinách máte „zafoukáno“.

Škola smyku

Protože se v Praze hojně solí, na hlavních ulicích budete mít vesměs mokro. Pozor si dejte po odbočení do vedlejší ulice, kde najednou může být hodně klouzavo! Takzvaný „černý led“, na pohled takřka neodlišitelný od mokré nebo i téměř suché vozovky, nemusíte zaregistrovat, dokud se po něm neprojedete.

Při jízdě na kluzkém povrchu zůstaňte v klidu, uvolnění, pokud budete jezdit v křeči, se strachem, že můžete spadnout, jenom riziko pádu zvýšíte. Jezděte o něco pomaleji: brzdná dráha na ujetém sněhu je mnohonásobně vyšší, než na suché (nebo i mokré) vozovce. Pro zpomalování používejte raději zadní brzdu. Pokud se dostanete do smyku, pokuste se kolo pod sebou ,,násilím“ srovnat a získat znovu rovnováhu — počítejte s tím, že na tu chvíli bude kolo neovladatelné a pořítí se právě tím směrem, kterým jedete. Skok do měkké závěje tak může být nejpříjemnějším řešením problémové situace — rozhodně milejším, než letní rozedření se na asfaltu.

Obzvlášť ošidné jsou zledovatělé chodníky a vedlejší, málo udržované ulice. Stejně jako v případě deště se raději vyhýbejte kanálovým poklopům. Jezděte raději na lehčí převod a hlouběji v jízdním pruhu, protože silnice je vzhledem k sněhu navršenému při krajích užší.

Asi nejnáročnějším zimním terénem jsou na ulici vyjeté koleje se zmrazky: mohou vás rozhodit, případně navést někam, kam rozhodně nechcete. Raději se vyjetým kolejím vyhněte a jeďte v méně rozježděném sněhu uprostřed jízdního pruhu.

A samozřejmě stále platí: Když město pokryje neschůdná ledovka, není od věci na pár dnů kolo vynechat.

Kudy jezdit?

Cyklistická mapa Prahy se po napadnutí sněhu výrazně mění. Cyklostezky se v zimě udržují minimálně a tak je třeba počítat na nich zpočátku se slušně prostupným čerstvým sněhem, později s vyšlapanými stopami v promrzlém sněhu, které jsou na jízdu velmi nepříjemné. Zbývají tak především hlavní ulice, které Technická správa komunikací udržuje přednostně. Na cyklopruhy na nich ale také nespoléhejte, TSK nemá za úkol je udržovat. Jestli ale nastanou delší mrazy bez sněhu, máte dobrou šanci projet v pohodě i po jinak blátivých pěšinách, které vymrznou a nabídnou povrch tvrdostí odpovídající betonu.

Mapa Prahou na kole se v zimě snaží kromě obvyklých uzavírek informovat i o sjízdnosti vybraných cyklotras.

Na závěr

Pro ty z nás, které kolo ve městě neomrzí ani v zimě, poslední dobrá rada: Není nad to, dát si v cíli své vymrzlé cesty (zatímco z kola i z vás opadává sníh a led) horký svařák nebo jiný nápoj podle vašeho gusta.

Podpořte nás

Podpořte další rozvoj nezávislého portálu pro jízdu Prahou na kole. Je to snadné, díky Darujme.cz to máte za minutku.
nebo
Podpořit

Komentáře

  1. Z vetsiny dobre tipy, ale proce treba doporucovat „nevyzkoušený trik může být použití návleků pro běžkaře“, kdyz existuji specialni cyklisticke navleky? (nejen nepromoknou, ale v chladnejsich mesicich i zahreji, pokud clovek jezdi v beznych letnich cyklo-tretrach; neprekryvaji kufry zespoda boty).
    Prvni, ktere jsem si v zivote poridil, jsem vybral BBB BWS-04 HardWear a velka spokojenost – dobre investovany peniz :)

  2. Ještě přidám jeden aktuální tip: v zimě se baterie v blikačkách vybíjejí rychleji než je člověk zvyklý. Doporučuju je častěji kontrolovat, v ideálním případě na zimní sezónu vyměnit za Lithiové, které i v mrazu déle vydrží.

  3. TomasN: to byl asi spis tip pro „mestskeho“ cyklistu, co jezdi vicemene „v civilu“. Jinak na tretry jsou cyklonavleky asi skutecne jedina spravna volba ;-)

    Mates: dobre blikacky jsou Blackburn Flea – daji se nabijet pres USB, takze rano blikam, pres den v praci dobiju, vecer blikam, vecer doma u pocitace zase dobiju, pripadne zas druhy den v praci. Samozrejme jenom , pokud je clovek kancelarska krysa, co sedi selou sichtu u PC. Jinak to uzitek nema. Svitivost to ma celkem slusnou i kdyz v temnych usecich je potreba mit jeste nejakou „dalkovku“…

  4. Cyklo-navleky muzou byt vhodne i na klasicke ne-cyklo boty…
    btw: jsem taky mestsky cyklista :) Jen tedy na jezdeni preferuju funkcni obleceni/obuti – v praci je stejne zapotrebi se osprchovat a prevlect, tak uplne nevidim duvod jezdit v necem jinem, nez co je specificky navrzene na kolo.
    Ovsem pohybuju se na trase domov-prace a zpet. Pokud chci vecer zajit nekam ve meste, vynecham ten den kolo. S ranni navstevou doktora se kolo nevylucuje – ortopeda jsem celkem pobavil, kdyz jsem k nemu vlezl v cyklistickem :-)

  5. TomasN: jojo, jsem na tom take tak… Kdyz po ceste „zaprasim“ navleky nebo capaky, tak mi to az tolik nevadi…
    ale vidam po meste i cyklisty „na dansky zpusob“, nebo jak to nazvat, co jezdi v necyklo obleceni a ti si mozna spis vemou ty klasicke navleky, kdyz uz… jinak souhlas, neoprenove navleky na tretry jsou super vec:-)

  6. No, strašně záleží, kde člověk jezdí. Když jsem jel dneska ráno z Jižáku, tak jsem po svižné jízdě loužemi na Chodovské byl zmáčený až hrůza; odpoledne jsem ale jel z Žižkova do centra a zpět běžnými (převážně dlážděnými ;-) ) ulicemi a zjistil jsem, že kolo je v den oblevy nejlepší způsob, jak si v centru zachovat suché boty. Tudíž platí: kodaňské oblečení na kodaňské ulice :-)

    Jinak nepromokavé návleky jsem viděl i pro městský styl, ale ne u nás (vyrábí je jistá Victorie z Dublinu, kdybyste měli někdo zájem ;-) ).

  7. Za šera bych doporučil SVÍTIT A BLIKAT. Není potřeba blikat moc, stačí ta nejmenší blikačka vlevo na obrázku, ale zapnutá na dvojzáblesk, ve velmi hustém provozu na rychlé blikání. Funguje to stejně jako u letadel – blikání lépe upozorní na přítomnost, podle stálého světla se dobře určuje poloha a rychlost letadla/cyklisty. Malá jednodiodová blikačka navíc může být i ve výši očí řidiče a orientovaná vodorovně, aniž by byla nepříjemná. Hlavní světlo může být montované poměrně nízko, aby v noci kameny a výmoly vrhaly viditelný stín; níže umístěné zadní světlo zase nesplývá se zadními světly automobilů.

    Aby se blatníky neucpávaly, hodí se mít zadní konec přitažený o kousek blíž než přední, a co nejhladší vnitřní povrch. Velké kusy, které se nevejdou, se oříznou o hranu; a když se blatník zanese, tření kola pak může sníh vystřelit jako kompaktní blok, protože se mezera mezi blatníkem a kolem po cestě rozšiřuje.

  8. Je to tu zase (sníh), tak se zeptám, jaký používáte na sněhu a břečce pláště – šířka, vzorek, typ? Dneska na Big benu nic moc (víceméně drží, ale na rozhraní vyjetých kolejí, kde jsou hromádky sněhu trochu klouzal), tak přemýšlím dát tam klasický MTB plášť, pokud to pomůže.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *


*


FacebookInstagramTwitterYouTube

Nejnovější články

Auto*Mat řeší centrum: koncepce pohledem Josefa Laži

20. 11. - Analýzy
Na začátku října vyšel formou tří na sebe navazujících článků [1, 2, 3] text Vratislava Fillera, který představoval koncept Auto*Matu, zaobírající se narovnáním podmínek pro jízdu na kole v centrální Praze...více

Poslední komentáře

webdesign by 2046
↑ nahoru