Rekola přišla s další novinkou: rozhovor s vývojářem Lubou nejen o novém zámku

Lubomír Fridrich je vedoucí inovační laboratoře bikesharingové společnosti Rekola. Bavili jsme se o poslední novince – digitálním zámku na kolo, dostali jsme se i k tématu cyklistického boomu během nouzového stavu nebo bezpečnosti pražských silnic. Rozhovor byl v uvolněném duchu veden telefonicky.

(nový digitální zámek.; foto: Lucie Sikorová)

PNK (Pavel Mašek): Můžeš nám na začátek představit sebe a svůj tým, co máte v Rekolech na starosti?

Luba: Já společně s Tomem Bártlem máme v Rekolech takové mikro vývojové oddělení, říkáme mu Inovační laboratoř. Já osobně jsem v Rekolech 3 roky, začínal jsem jako koordinátor provozu v Ostravě, působil jsem ale i na jiných pozicích, řešil jsem B2B a B2G, komunikoval jsem s municipalitami a navazoval vzájemnou dohodu o růžových kolech v nových městech. Například loni jsme testovali Písek a doufáme, že se v něm objevíme nastálo.

V týmu se občas objevují další lidé, například externisté, ale my dva jsme hlavní duo. Tom má na starosti technickou, inženýrskou část, já jsem vedoucí projektů a mám klasickou odpovědnost jako jiní projektoví manažeři. Starám se taky, aby měl Tom potřebné nástroje, prostory a na konci zařizuji dodavatele konečných dílů, jejichž vývoj jsme si ale dělali samozřejmě sami.

Co všechno už jste ve své laboratoři vyvinuli a zákazníci můžou reálně vidět v terénu?

Toho je opravdu hodně. Maličkosti od inovací na košíku, což je práce kolegy Pepy Hulíka, které byly původně poličkové a pro které jsme nejdříve používali kovové desky, které byly však hodně těžké a také po uvolnění nýtů hodně hlučné. Navíc samotná údržba takového košíku byla velmi náročná, takže jsme se vrátili k plastovým. Současný košík má jinou ergonomii, než ten původní. Z těch větších věcí řešíme například samotnou ergonomii kola, sedla, snažíme se vymyslet, jak mít kolo co nejspolehlivější.

Jak u vás probíhá testování?

U nás je veliký tlak na rychlé nasazení nového produktu, pracujeme podle leanového inženýrství a rapidního testování, takže testujeme tak, jak to vidíš nyní venku na našem novém zámku. Na denní bázi se díly mění, neustále je upgradujeme a hledáme tu nejlepší možnou verzi. Víme, že občas se nějaká novinka dostane na kolo ne tak kvalitní, jak bychom si představovali. Nicméně díky naší metodice jsme schopni novinky dostat do provozu daleko rychleji, než kdybychom s nimi byli schovaní v dílně a od stolu odhadovali, co se může stát.

Zmiňoval jsi standardizovanou metodiku vývoje Lean, zároveň to trochu zní i jako punk z dob, kdy Rekola začínala. Našli jste tedy nějakou kombinaci, která funguje?

Já bych to už určitě punkem nenazýval, z něho jsme se dostali, firma vyrostla, máme desítky zaměstnanců a to se punkovým způsobem opravdu dělat nedá. Není to jen o tom, že se od stolu rozhodneme vyvinout vlastní digitální zámek. Všechno prochází nějakými filtry, nápady dostanou priority a jede se podle předem stanovených bodů. Vývoj se dostal na opravdu profesionální úroveň a já doufám, že to je v ulicích na kolech vidět.

Na ulici to určitě vidět je, když jsem ještě za svých studijních let na pražském Suchdole viděl repasované růžovky (více zde, pozn. red.) a porovnám to s dnešními koly na ulici, je to úplně jiná úroveň.

Co máme teď, to jsou úplně nová kola a nechceme se vracet roky dozadu. Nejde jen o to, že pro nás jsou současná kola snazší na údržbu, ale hlavně zákazník na ulici očekává určitý standard, musí vědět, na čem pojede a věřit bezpečnosti kola, které si půjčil. Neříkám, že se stará kola ještě někde neobjeví, pár jich teď máme v Olomouci a Budějovicích, ale to jsou opravdu nostalgické jednotky z tisíců a historie, kterou si vlastně ani já už nepamatuji. Jdeme určitě směrem nových kol, která jsou hliníková, výrazně lehčí, spolehlivější, snazší na ovládání a v neposlední řadě příjemnější pro samotnou jízdu, kdy to zákazník ocení určitě na pražských kostkách, kterých v centru není málo.

Už jsi to sám zmínil, aktuální novinka Rekol – vlastní digitální zámek. Oficiální uvedení bylo před pár dny. Koho napadl a jak probíhal vývoj?

Nedá se říct, že to byl nápad toho nebo onoho člověka. My se kontinuálně snažíme komunikovat s našimi zákazníky a získávat zpětnou vazbu, zejména v posledních několika měsících jsme se snažili oslovit co nejvíce našich uživatelů a zjistit, kde jsou nějaké bariéry. Máme i data od spřátelených bikesharingových společností v zahraničí a všechno směrovalo k tomu, že naše odemykání kola už začíná být ve srovnání s konkurencí pomalé a složité, atraktivita kola na kratší jízdy výrazně klesala.

Další věcí je samozřejmě i bezpečnost. S novým digitálním zámkem jsme schopni lépe ohlídat, jestli je kolo dobře zamčené, zda s ním někdo nemanipuluje a provoz se stále zjednodušuje. Ze 70 procent nás tlačila hlavně uživatelská přívětivost, kterou chceme zákazníkovi nabídnout. Teď přijdeš ke kolu, načteš QR kód a jedeš.

(Zámek se skládá z velikých dílů…; foto: Lucie Sikorová)

Zdá se, že vývoj vlastního zámku nebylo těžké rozhodnutí.

My jsme zprvu chtěli a hledali už hotové řešení, nicméně po ročním hledání jsme vyhodnotili, že je třeba si zámek vyvinout, na trhu nesplňovalo nic naše nároky. My jsme od začátku chtěli, aby se kolo zamykalo k něčemu, nikdy nebylo na stole řešení, kdy se kolo zamkne samo k sobě, jak známe třeba z Nizozemska nebo z některých bikesharingových společností u nás. Cílem je zamykat kolo do cyklostojanu, aby neskončilo uprostřed náměstí, na přechodu a podobně. My si ve firmě velmi vážíme veřejného prostoru, bikesharing má být městská služba a ne městský punk.

Jak dlouho trval vývoj?

Troufnu si říct, že intenzivně jsme na něm pracovali 6 měsíců.

To je docela dlouhá doba.

Ono se to zdá, ale my jsme na to jen dva a ještě ne na plný úvazek, čili zvládli jsme to relativně rychle, když do toho ještě započítáme veškeré volno, jako jsou Vánoce a jiné svátky. My jsme dokonce v jednu dobu měli během 14 dní 14 různých verzí zámku, až jsme se dostali do současného stavu, kdy řešíme opravdu jen detaily a spolehlivost jednotlivých dílů.

Co bylo největší překážkou, na kterou jste při vývoji narazili?

(Smích) Slepé uličky asi. Občas jsme se vydali špatným směrem a několik dní trvalo, než jsme si to uvědomili. Museli jsem se vrátit o několik kroků zpět a vymyslet nové řešení. Také hledání dodavatelů na konci nebylo vůbec jednoduché, nový zámek má téměř stejný počet dílů jako celé kolo dohromady, zdvojnásobil nám počet dílů na kole a najít pro každý kousek dodavatele byl občas trochu zážitek – spolehlivost a dodávky na čas zaberou hodně času.

(…přes menší kousky…; foto: Lucie Sikorová)

Samotný zámek na první pohled může působit jako klasický městský zámek čelisťového typu, nicméně má na sobě ocelové lanko, což splňuje vaši podmínku, aby se kolo zamykalo primárně do stojanu. Napomáhá takové řešení k  legální expanzi třeba do problémových městských částí, se kterými je náročnější vyjednávat podmínky provozu kol na jejich území?

I když jsou zpravidla města tolerantní k čelisťovému zámku, někdy taková podmínka ve výběrových řízení bývá a díky našemu řešení máme výhodu a dostaneme se i tam, kam bychom jinak expandovat nemohli.

Máte už od zákazníků nějaké ohlasy na nový zámek?  I když oficiální uvedení bylo před pár dny, zámek se v terénu testuje už zhruba měsíc. Je současná verze poslední nebo předpokládáš další vývoj?

Rozhodně vývoj zámku nepovažuji za ukončený. Dokonce to, co teď jezdí na ulici, je verze dva až tři modely stará. Myslím si, že polovina dílů se oproti verzi na ulici změnila a posunula. Zpětná vazba je většinou dobrá, i když si uvědomujeme, že se jedná opravdu jen o beta verzi, která v některých momentech může selhat. Reálné testování ukázalo, že konečného uživatele to zas až tak netíží, ale pro nás je stále co zlepšovat. Zjistili jsme, že povrchová antikorozní úprava jednoho dílu nebyla úplně antikorozní, jak nám dodavatel sliboval. Takto jsme objevili řadu věcí ke zlepšení. Uživatelé, kteří měli to štěstí a narazili na zámek na ulici, si ho vesměs velmi chválí, pro 9 lidí z 10 je to skutečně rychlejší a jednodušší. Pro tu jednu desetinu, kterým bych se chtěl moc omluvit a moc mě to mrzí, se na tom zámku něco nepovedlo. Odemčení nebylo tak pohodlné, nebo se nezdařilo vůbec, a to je přesně ta věc, kterou tímto testováním potřebujeme odhalit. Potřebujeme objevit ta místa a mezery, které je třeba doladit.

Bude zámek jen na elektrokolech nebo bude na všech? Jak je vlastně napájen?

Zámek má vlastní zdroj energie, ten si vozí s sebou a plán je skutečně dostat ho na všechny kola. Letos minimálně v Praze. Nechceme, aby existovalo kolo se starým zámkem, jakmile to bude jenom trochu možné.

(…až po ty nejmenší; foto: Lucie Sikorová)

Takže při troše štěstí se už letos dočkají i zákaznici v jiných městech než v Praze?

Ano. Přiznám se, že jsme ve firmě často pragocentričtí. Já, jak jsem z Ostravy, tak to pozoruji a nerad to přiznávám. Někdy se inovace dostávají dál pomaleji, než bych si přál a já budu určitě jeden z těch nejhlavnějších ambasadorů toho, aby digitální zámek rychle vyběhl za hranice Prahy. Pokud se všechno povede, tak by se to, doufám, mohlo stihnout ještě do konce letošního roku.

Vy v laboratoři určitě ale nepracujete jen na zámku a vyvíjíte něco dalšího. Můžou se ještě letos nebo v krátké době nadcházejících let těšit zákazníci na další novinky? Můžeš nám něco nastínit?

Určitě. Čeká nás spousta menších zlepšováků, ať už to jsou nové modely kol, které zrovna teď vyjíždí do centra Prahy. Mají lehčí díly, například ráfky. Jak jsem již zmiňoval, měla by být zase o něco pohodlnější na kostkách. Z těch větších změn a inovací se chceme znovu podívat na to, jakým způsobem přistupujeme k elektrokolům, na to se s Tomem těšíme nejvíc. Největší pozornost letošního roku však bude na tom dostat zámek do stavu, kdy je 100% spolehlivý, kdy je rychlý a umožní všem rychlejší nasednutí na kolo.

V současné době končí nouzový stav v Česku, zcela unikátní situace pro nás všechny, uvolňují se mimořádná opatření. Vy jste měli zvýšenou četnost mytí kol, dezinfekce řidítek, nabádali jste zákazníky, aby sami třeba měli rukavice nebo použili dezinfekci na řidítka a tak dále. Máte ještě nějaká mimořádná opatření, případně se něco osvědčilo, co implementujete nastálo? Něco, co nikomu nepřekáží a zvýší to bezpečnost zákazníků?

Já si myslím, že z těch mimořádných opatření jsme udělali nějaký standard, který se budeme snažit dodržovat, například co se týče častější dezinfekce. My jsme tedy dezinfikovali kola i předtím, ale ta větší pravidelnost je něco, co bych si troufal říct, že chceme ve firmě udržet. Když se bavíme o zbytku opatření, stále platí, že uživatele prosíme, aby si před a po jízdě umyli ruce, to kolo je přeci jen venku a jezdí na něm více lidí. Na druhou stranu se také těšíme, že se situace uklidňuje, že už se zase bude jezdit do práce na kole. Že se nebude pracovat doma mezi dětmi, ale v klidu v kanceláři, a cestou si na růžovce třeba vyčistíme hlavu.

Co vám tato unikátní situace přinesla pozitivního? Zaznamenali jste, že lidé jezdili více? V Praze čísla mluví jasně, velmi vzrostl poměr cyklistů vůči automobilům, kterých dle TSK ze silnic zmizelo až 35 %. Je to podobné i u Rekol, nebo jste naopak o zákazníky přišli?

V Rekolech jsme rostli zejména v Praze, v ostatních městech to nebylo až tak znatelné, i když později hlouběji do krize jsme růst zaznamenali také. Ale Praha byla oproti loňskému roku v počtu jízd na jedno kolo skoro dvojnásobná. To znamená, že nárůst tam byl skoro stoprocentní. Troufám si říct, že v některých dnech opravdu stoprocentní. Můžeme diskutovat, jestli část z toho nebyla zaviněna lepším počasím. Myslím si, že nějaký vliv mělo, ale když jsme zjišťovali, proč někteří lidé vyjíždí, tak nejhlavnější důvod, který zazníval, byl daleko větší pocit bezpečí a pocit toho, že nejsem někde v Praze utlačován a utěsňován. Bylo to vidět i na počtu nových registrací. Ani ne na jízdách, které samozřejmě narostly extrémně, ale na počtu nových uživatelů, kterých přibývaly i stovky denně.

Říkáš, že nejčastější důvod, který zákazníci zmiňovali, byl pocit bezpečí. Byl to pocit bezpečí v souvislosti s koronavirem jako nákazou? Nebo s pocitem bezpečí, že je na silnici méně aut a nebojí se tolik vozovky? V Praze máme zejména integrační opatření a separované stezky pro cyklisty vidíme jen občas na páteřních trasách a na okrajích města.

To druhé. Nešlo o koronavirus, nešlo o to, že by se báli nastoupit do tramvaje, ale z těch rozhovorů bylo zjevné, že skutečně šlo o to, že se na tu silnici prostě vejdou. Je důležité říct, že ten trend se neudrží. Auta jsou už podle TSK zpět na svých číslech a my bychom moc fandili tomu, aby Praha na to reagovala tím, že pokud skutečně šlo vidět, že o cyklistiku je zájem a pokud lidé nemají prostor, aby jim město prostor vytvářelo.

Takže tato situace opětovně potvrdila výsledky výzkumů, které dlouhodobě tvrdí, že lidé se bojí do pražského provozu. Chtějí, ale strach z automobilů je hlavní překážkou nasednout na kolo.

Přesně tak.

Chceš na závěr ještě něco říct našim čtenářům?

Tlačte na svoji radnici, aby vám budovala prostor pro kola, protože si ho lidé a kola zaslouží.

Děkuji moc za rozhovor.

Také děkuji.